„Bude to horší, než byla ta minulá inscenace“ praví v rámci vítání publika Petr Forman, a bohužel je nutné mu přitakat. Tedy alespoň pokud si s odstupem řady let Obludárium moc neidealizuji. Ale je to konec konců jen vtip, srovnávání v tomto případě nic moc užitečného nepřinese. Spíš stojí za to upozornit na jeden docela zásadní posun: Deadtown je, na rozdíl od starších, téměř rodinně neformálních inscenací Divadla bratří Formanů, pozoruhodně dotažená, spolehlivě provedená a neméně spolehlivě chytlavá show.
Patrné je to jak v první třetině, kdy je publiku servírováno přiznaně „laciné zboží“ v podobě křiklavě pokleslé westernově-country estrády, tak ve druhé fantazijní části, kterou tvoří napůl tajemný a napůl groteskní "hraný němý film" z toho úplně nejzapadlejšího divokého západu. Charakteristicky uvolněná atmosféra, která bývala pro formanovská představení typická, je sice zlehka připomenuta v úvodním proslovu, dál už ale všechno jede jako po drátkách – a je z toho skoro hmatatelně cítit poctivý, skoro novocirkusácký dril.
První část nabídne hotovou orgii guilty pleasures: tančící kovbojové v blyštivých kostýmech, umělohmotné úsměvy, vnadné blondýny, průhledně laciné kouzlení, chytlavé country hity. Na mém představení diváci po každém čísle doslova řičeli nadšením – a nasazené tempo se postaralo o to, aby neměli šanci si třeba jen na chvíli vydechnout. Hlavním trumfem má ovšem být až ta druhá, snová část - jenže ta se na rozdíl od přímočarého úvodu poněkud vlekla a opakovala. I tady však bylo obdivuhodné, jak spolehlivě je to všechno sesazeno po technické stránce: projekce na několik samostatných pláten a současně na poloprůhlednou oponu (výsledkem jsou téměř 3D efekty), triky ve stylu laterny magiky, bleskové přestavby komplikovaného mobiliáře, všelijaká hejblátka… jen té slibované fantazie nebylo tolik, kolik si optimista navykl od Formanů očekávat.
Takže shrnuto: nejvyšší známky za technické provedení, umělecký dojem poněkud rozporuplný. Jedno je však nesporné. Ani na okamžik nelze zapochybovat, že diváci tu za své peníze dostanou, co jejich jest (a při téměř muzikálově "vyděračské" děkovačce to také dávají jak se patří najevo). Zkrátka velmi profesionálně odvedená práce, která si zaslouží respekt. Kéž by tomu tak bylo v podobných případech pokaždé.
Více informací zde
Oficiální fotografové: Irena Vodáková, Jana Raubenhauptová Lábrová
O inscenaci budu mluvit v ranní Mozaice ČRO Vltava v pondělí 19. června
Trochu jinak (ale opravdu jen trochu) viděl Deadtown Jakub Škorpil a napsal o tom tady
Patrné je to jak v první třetině, kdy je publiku servírováno přiznaně „laciné zboží“ v podobě křiklavě pokleslé westernově-country estrády, tak ve druhé fantazijní části, kterou tvoří napůl tajemný a napůl groteskní "hraný němý film" z toho úplně nejzapadlejšího divokého západu. Charakteristicky uvolněná atmosféra, která bývala pro formanovská představení typická, je sice zlehka připomenuta v úvodním proslovu, dál už ale všechno jede jako po drátkách – a je z toho skoro hmatatelně cítit poctivý, skoro novocirkusácký dril.
První část nabídne hotovou orgii guilty pleasures: tančící kovbojové v blyštivých kostýmech, umělohmotné úsměvy, vnadné blondýny, průhledně laciné kouzlení, chytlavé country hity. Na mém představení diváci po každém čísle doslova řičeli nadšením – a nasazené tempo se postaralo o to, aby neměli šanci si třeba jen na chvíli vydechnout. Hlavním trumfem má ovšem být až ta druhá, snová část - jenže ta se na rozdíl od přímočarého úvodu poněkud vlekla a opakovala. I tady však bylo obdivuhodné, jak spolehlivě je to všechno sesazeno po technické stránce: projekce na několik samostatných pláten a současně na poloprůhlednou oponu (výsledkem jsou téměř 3D efekty), triky ve stylu laterny magiky, bleskové přestavby komplikovaného mobiliáře, všelijaká hejblátka… jen té slibované fantazie nebylo tolik, kolik si optimista navykl od Formanů očekávat.
Takže shrnuto: nejvyšší známky za technické provedení, umělecký dojem poněkud rozporuplný. Jedno je však nesporné. Ani na okamžik nelze zapochybovat, že diváci tu za své peníze dostanou, co jejich jest (a při téměř muzikálově "vyděračské" děkovačce to také dávají jak se patří najevo). Zkrátka velmi profesionálně odvedená práce, která si zaslouží respekt. Kéž by tomu tak bylo v podobných případech pokaždé.
Více informací zde
Oficiální fotografové: Irena Vodáková, Jana Raubenhauptová Lábrová
O inscenaci budu mluvit v ranní Mozaice ČRO Vltava v pondělí 19. června
Trochu jinak (ale opravdu jen trochu) viděl Deadtown Jakub Škorpil a napsal o tom tady
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme