Hankovcová: Město v noci (festival Nová Komedie, neděle 16.4.)

Budiž světlo

Festivalová dramaturgie pamatovala i na tu nejmladší diváckou skupinu. Při nedělním odpoledním představení tak Divadlo Polárka dostalo příležitost představit svou loutkovou inscenaci Město v noci, jež na brněnské scéně vznikla v režii Štěpána Gajdoše a dramaturgii Lukáše Větévky.

Ráda čas od času zajdu na dětská představení, protože mě nutí měnit úhel pohledu. Přemýšlet o divadle zas trochu jinak, jemně probudit mé vnitřní dítě a nechat jej sedět na rameni, přihlížet dění na a pak mi říct svůj názor. Tentokrát se ale moje vnitřní dítě (a s ním i já) začalo po nějaké chvíli docela nudit. Město v noci zaujme scénografií, sametově táhlým jazzem i entusiasmem herců. Zpočátku se představení zdá být nevyčerpatelným gejzírem vtipných nápadů, ten ale poměrně záhy vyschne.

Středobodem inscenace je světlo. Noční město nabízí mnoho jeho podob - od unaveně mrkajících oken paneláků přes divočinu neonů po osamělé kužele světel lamp. V kulisách miniaturního městečka tak není o podívanou nouze, každou chvíli se rozsvěcí jiný kout, jiným způsobem. Lampičky, baterky, vánoční světýlka, svítící psí obojky, světla telefonních obrazovek, ultrafialové světlo… Zkrátka, na co si jen vzpomenete.

Noc ve městě je však i osamělá a nebezpečná, nabízí příležitost ke zločinu i dobrodružství. Během jedné takové noci se zde setkávají osamělý saxofonista, zloděj, náměsíčník i samozvaná superhrdinka Johanka. Jenomže z přehršle mikroscén z jejich nočních životů, byť někdy i dost legračních, se postupně stává vyprázdněné opakování téhož. Okořeněné poněkud chaotickým střídáním dějových linek i perspektiv z jakých se na město vlastně díváme. V jednu chvíli sledujeme postavu v jejím pokojíčku, vzápětí létá ve výšce nad městem osvětleným obrovským Měsícem (důmyslně vytvořeným z bubnu nasvíceného kontralichtem). Navíc škodila i šířka jeviště. Nevím, jak to vypadá v Brně, ale na scéně Komedie se nedalo pořádně dohlédnout z jedné strany městečka na druhou, což orientaci v ději také neulehčovalo.

Přitom všech pět herců (či přesněji herců-hudebníků, protože všichni doprovázejí představení hrou na různé hudební nástroje) má bezesporu talent vypointovat situaci. V pyžámkách se se zápalem vrhají do loutkohry, proplétají se mezi domky, zvládají změny hlasů i práci se širokou škálou rekvizit. Mnoho vtipů nebylo vůbec špatných, i když často mířených spíše na starší ročníky. Stejně tak mnohé scénické obrazy dokázaly překvapit působivostí ve své jednoduchosti. Ale to vše se nakonec trochu ztratilo v cyklické záplavě blikotu a cvakání vypínačů.

ELIŠKA HANKOVCOVÁ

foto Petr Chodura
festivalový program ke stažení zde