Sonáta pro tři
Namlsán obstojnou Dědinou a opravdu zdařilým Spartakem jsem vyrazil i na inscenaci Městského divadla Žilina Kreutzerova sonáta / Čí vina? – a nestačil jsem se divit, jakou dramaturgickou zpátečku festival Nová Komedie na závěr zařadil.
Režisér Pavol Viecha ve spolupráci s Danielou Brezániovou a Matejem Feldbauerem postavil svou inscenaci na průniku novely Lva Nikolajeviče Tolstého Kreutzerova sonáta, novely Tolstého manželky Sofie Čí vina? a vztahu obou manželů. Pozoruhodné téma; o zápletce s pomyslnou literární polemikou Tolstých jsem dosud nic neslyšel, navíc skýtá možnost jasně a současně artikulovat například silné feministické téma. Viecha se však rozhodl své dílo vést úplně jinudy.
Naprostou většinu jeho inscenace totiž tvoří nekonečné výstupy trojice herců (Peter Martinček, Michal Koleják, Boris Zachar), mezi něž je rozdělena postava Pozdnyševa z Tolstého novely. Úmorně žoviálním skoro-stand-upem popisují (z Pozdnyševovy perspektivy) toxický vztah fiktivní manželské dvojice a uchylují se k prvoplánovým ilustracím. To se děje pouze s mlčenlivou oponenturou Sofie A. Tolsté v podání Kristíny Sihelské, která sem tem napíše na papír svůj pohled na rovněž problematický vztah se svým skutečným manželem a promítne ho na plátno v zadní části scény.
Závěr, který zničehonic přejde do realistického zpracování Kreutzerovy sonáty s Borisem Zacharem v hlavní roli, konečně přinese alespoň částečné vytržení ze stereotypního schématu. Ani slibný konec se však naneštěstí neubrání rozvleklosti a počáteční působivost závěrečného obrazu se tak pozvolna rozplývá.
Lituji, že silný příběh nenašel průraznějšího režiséra, který by mu dokázal dát přitažlivější, aktuálnější, méně statický až ubíjející jevištní tvar. Ale na závěr přece jedna pochvala: Michael Vrzala do představení (stejně jako tři další účinkující) zasáhl až na samotném konci, přesto se mu však na miniaturní ploše podařilo sluhu Jegora vykreslit bez zbytečného afektu jako zmateného muže, lavírujícího mezi oddaností ke svému pánovi a poctivou lidskostí. Jiné zásadnější pozitivní aspekty – snad kromě zmíněného objevného námětu – se mi v devadesátiminutové inscenaci bohužel najít nepodařilo.
VOJTĚCH VOSKA
foto Robert Tappert
festivalový program ke stažení zde
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme