Voska: Oblomov (Horácké divadlo Jihlava)

Šli dva a Oblomov upadl

Nahoru, dolu, nahoru, dolu – jihlavská divadelní adaptace románu Ivana Alexandroviče Gončarova mne vzala na podobnou nevypočitatelnou jízdu jako autor svou literární postavu. Inscenace Josefa Doležala je postavena především na humoru, a úplně jednoduše řečeno: něco mi přišlo hodně vtipné a něco zase vůbec.

Je to přitom přístup, který rozhodně není od věci. Tvůrčí tým na webových stránkách deklaruje sympatickou snahu přiblížit velké staré dílo mladším ročníkům a zdůrazňuje, že mimo jiné právě humor Gončarovu knihu prostupuje. Inscenace podle toho vypadá. Sranda se tu vyrábí nebo zdůrazňuje skoro na každém kroku, po jevišti se promenuje herec v obřím nafukovacím dinosauřím převleku, Štolc (Petr Šindler) se v dopisu z Paříže hlásí s bagetou v ruce, ruská smetánka se na večírku baví s arsenálem legračních převleků a blikajících doplňků a Ondřej Šípek coby Zachar je samý zcizovák.

Těžko to všechno nějak obecněji hodnotit, především je to samozřejmě strašně individuální, protože co přijde vtipné jednomu, nad tím druhý obrací oči v sloup (a naopak). Osobně bych se obešel bez občasných mimických prostocviků Ondřeje Kolína v hlavní roli a některých podobných kreací již zmíněného Ondřej Šípka, naopak skvělým a opakovaně využívaným nápadem, jehož prostřednictvím se těžký příběh velmi dobře daří odlehčit, je zapojení běžeckého pásu. Ale tak je to s celou inscenací: přijde výstup, jenž se dá považovat za bezmála geniální (brumendo pánského tria na píseň Černé oči, jděte spát jako doprovod korespondence mezi Olgou Barbory Bezákové a Oblomovem), aby ho vzápětí vystřídala jiná, najednou naprosto nevzrušivá scéna (Agafjin monolog v podání Lucie Sobotkové).

Skutečně pozoruhodné je ovšem skvěle současné pojetí postavy Štolce. Šindler ho – hlavně v první polovině – hraje jako lehce otravného motivačního řečníka, sršícího prefabrikovanými radami, jak správně žít. Jeho strhující dialog s Oblomovem, v němž oba shrnují svá životní přesvědčení, je jedním z vrcholných zážitků, který si z představení Doležalovy inscenace odnáším. (A ten jeho blikající deštník měl taky něco do sebe.)

VOJTĚCH VOSKA

více informací zde
foto Jan Fuchs