Šotkovský: Jiráskův Hronov (čtvrtek 6.8. a pátek 7.8.)

Vladimír Mikulka kdysi ve svých hlášeních z hradeckého festivalu psal, že na festivalu jsou důležité tři věci - nepřepálit začátek, nepřepálit prostředek a nepřepálit konec. Autorovi těchto zpráv se ta druhá věc úplně nepovedla a proto přináší souhrn hronovského čtvrtku a pátku v jediném článku.

Mikulka: Buranteatr v Praze (Krapp a Příběhy)

Buranteatr si sice ke svému pražskému hostování vybral týden, kdy by bylo rozumnější trávit večery v zahradní restauraci, ale co naplat. Jakkoli to v Divadle Celetné nebylo vždy úplně příjemné posezení, vydržet se to dalo. I díky předvedenému divadlu, nutno dodat.

Šotkovský: Jiráskův Hronov (středa 5. 8.)

Hronovská kulinární  středa - v Jiráskově divadle šťovík s pečenými brambory, v Sokolovně květákový mozeček a v Sále Josefa Čapka si dokonce Jezinky chtěly pochutnat na Šmolíčkovi...

Švejda: Fernando Krapp mi napsal dopis (Buranteatr)

Dokonání "postdramatického obratu" režiséra Zetela v inscenaci Fernando Krapp mi napsal dopis (jak o tom píše v SADu 3/2015 Radka Kunderová) může být pro nepravidelné návštěvníky Buranteatru (jako jsem já), uvyklé snadno rozpoznatelnému stylu tohoto divadla, hodně nezvyklé. Místo herců, jemně, precizně a neokázale pracujících s textem, se tu náhle do popředí dere režie, která si postdramaticky (či lépe řečeno postmoderně) "vymýšlí", o překot dekonstruujíc Dorstův text. Ale proč ne. Pokud to přidá na hodnotě výpovědi.

Šotkovský: Jiráskův Hronov (úterý 4. 8.)

Hronovské úterý patřilo studentskému divadlu a zahraničním hostům. Teploty stoupají, na náměstí se v kropicích sprchách osvěžují polonahé děti a seminaristé po sobě stříkají vodními pistolkami.

Šotkovský: Jiráskův Hronov (pondělí 3. 8.)

Jsou dny, kdy člověk zkrátka přes všechnu snahu nemá potřebu ani chuť se o viděném příliš rozepisovat. Letošní hronovské pondělí mezi ně patřilo.

Šotkovský: Jiráskův Hronov (neděle 2. 8.)

Neděli v hronovském programu tvořila trojice představení, které jsme na JH s kolegy poslali z volyňského Pikniku, tak mi skoro přijde netaktní se o nich příliš rozepisovat (když jsem to ostatně už učinil tady). Místo je tudíž na zprávy ze společnosti. Není internát, není restaurace Radnice, není kavárna Blanka. V Tritonu je ovšem stále plno a vzhledem k teplým nocem, které se blíží, bude asi ještě více. Jiráskův rodný domek má novou střechu, na náměstí se prodávají motýlky a profesor Císař je stále stálým recenzentem festivalového Zpravodaje.

Šotkovský: Jiráskův Hronov (sobota 1. 8.)

Včera začal hlavní program 85. ročníku Jiráskova Hronova, dnes je čas na první hlášení. Zprávy ze společnosti, pojednání o festivalové atmosféře či zprávy o počasí (vedro bude, otázka zní jen jak velké) si necháme na později, dnes se budeme věnovat pouze divadlu. První den začal komedií o plánovaném těhotenství a skončil tragédií o nechtěném těhotenství, dramaturgický oblouk byl tudíž dostatečný.

Mikulka: Odborný dohled nad východem slunce

Film Odborný dohled nad východem slunce nabízí kuriózní zážitek. Příšerně toporné dialogy a ještě topornější pokusy o vtipy, nesmyslné ornamenty, příběh poskládaný z klišé a neobratností. To celé zalidněno nesourodou směsicí herců a neherců a provedeno s brutálním filmařským primitivismem. Ale stejně to má cosi do sebe, surový půvab a urputnou snahu cosi docela podstatného sdělit. Po Gorile, natočené obdobným způsobem (jenže s nesrovnatelně lepším Levínského scénářem), jsem režiséra a scénáristu Pavla Göbla podezíral z potměšilé ironie, teď jsem mnohem víc nakloněn věřit tomu, že je opravdickým Edem Woodem českého artového filmu.

Švejda: Romeo a Julie (Letní shakespearovské slavnosti)

Poté, co v závěru inscenace Kníže nad mrtvými Romeem a Julií přikáže, aby předvedli podezřelé, kteří všechny ty události, jichž jsme byli svědky, způsobili, milenecký pár, uložený v rakvi (efektně umístěné pod podlahou jeviště), obživne, nasadí si motýlí křídla a odkráčí ze scény... Ano, tím podezřelým, respektive viníkem celé tragédie je sen, jehož jednou z podob je vlastně i láska - stav jakéhosi poblouznění, narkotikum, které sice může mít tragické následky, ale které také navozuje vysoce povznášející, "transcendentální" stavy.
Inscenace Romea a Julie tandemu SKUTR na Pražském hradě sice na jedné straně (bohužel) dostává požadavkům, jaké na ni klade letní produkce pod širým nebem: je nezdrženlivě zábavná, "akční", dramatikův text rozhodně nešetří (což jsou ty již pověstné Trpišovského tuny veršů, které musejí pryč, aby vynikla krása textu), vystačí si s jeho digestem; zároveň ale poskytuje až překvapivě poučený a smysluplný výklad, který vychází z v inscenaci akcentovaného známého Merkuciova monologu o královně Mab.
Pro mě ve výsledku nadstandard Letních shakespearovských slavností.
Recenze vyšla 20. 7 v Lidových novinách
Glosu na předchozí inscenaci SKUTRu na LSS, Sen noci svatojánské, čtěte zde