Jedno představení sice ještě chybí, ale i tak je zřejmé, že letošní ročník „německého festivalu“ patřil k těm slabším; Mateřština byla jen dalším článkem v celé sérii zklamání. A to hned v několika ohledech. Text se snažil chytit takovou spoustu zajíců (od rodinných a generačních problémů, přes všeliké židovské otázky až po sporné poválečné angažmá v NDR), že nakonec nechytil vlastně nic. Přesněji řečeno, zůstal u řady kostrbatě pospojovaných klišé.
Rovněž zahrané to bylo na německé zvyklosti hodně slabě: „názorné“ herectví i snaživě „významná“ režijní aranžmá (herečky se kromě mnoha jiných zbytečných akcí opatrně šplhaly i po skříních) spíš než špičkový německý soubor připomínaly zážitky, které lze nasbírat třeba při návštěvách Městských divadel pražských. Zklamala však i banálně nenápaditá scénografie, která jeviště přecpala vesměs nijak nevyužitými kusy nábytku, aniž by se jí přitom podařilo vytvořit cosi jen náznakem připomínajícího metaforu. A hřebíčkem do rakve nevalného zážitku byly mizerně odvyprávěné židovské anekdoty (které přitom schopností říct ve zkratce cosi podstatného samotou hru dalece převyšovaly).
Proč takovou veskrze průměrnou inscenaci vozit na (jakýkoli) festival, je otázka, na kterou mě nenapadá žádná rozumná odpověď. Přestože chápu, že nežijeme v ideálním světě a festivalová dramaturgie musí brát ohled i na omezení daná rozpočtem.
Více informací o inscenaci zde
Rovněž zahrané to bylo na německé zvyklosti hodně slabě: „názorné“ herectví i snaživě „významná“ režijní aranžmá (herečky se kromě mnoha jiných zbytečných akcí opatrně šplhaly i po skříních) spíš než špičkový německý soubor připomínaly zážitky, které lze nasbírat třeba při návštěvách Městských divadel pražských. Zklamala však i banálně nenápaditá scénografie, která jeviště přecpala vesměs nijak nevyužitými kusy nábytku, aniž by se jí přitom podařilo vytvořit cosi jen náznakem připomínajícího metaforu. A hřebíčkem do rakve nevalného zážitku byly mizerně odvyprávěné židovské anekdoty (které přitom schopností říct ve zkratce cosi podstatného samotou hru dalece převyšovaly).
Proč takovou veskrze průměrnou inscenaci vozit na (jakýkoli) festival, je otázka, na kterou mě nenapadá žádná rozumná odpověď. Přestože chápu, že nežijeme v ideálním světě a festivalová dramaturgie musí brát ohled i na omezení daná rozpočtem.
Více informací o inscenaci zde
"Mizerně odvyprávěné židovské anekdoty"... no, právě že ne odvyprávěné, ale hrané. Téměř exemplární případ nešvaru, jak to vypadá, když herci "hrají" anekdoty.
OdpovědětVymazatČlověk někdy opravdu pozoruje se zvrhlým potěšením, jak jsou autoři schopni kombinovat a vršit, v žánru "rekonstrukce minulosti" či "vytahování kostlivců ze skříně" jedno klišé za druhým. Zde: trojice židovek (vnímej pochopitelně v "německém kontextu" - žijící ve východní části Německa): nejstarší za války v koncentráku - po válce komunistka a možná spolupracovnice STASI; prostřední, jíž opustil manžel - nejmladší lesbička.
Je to nepříjemné a vůbec mě to netěší a to z řady důvodů, ale letošní ročník není slabší, je bohužel nejslabší za celou osmnáctiletou historii festivalu a to tvrdím naprosto zodpovědně a jako řada z nás mohu se opřít o znalost všech ročníku od samotného počátku. Příčin je bezpochyby víc, asi nepůjde jen o peníze, které chybí. Vyjmenování těch dalších jistě nebude pro zasvěcené žádný objev, ale nechám si to až na konečné zhodnocení, které vyjde v LN , v příloze Orientace 16.11.
OdpovědětVymazat