pátek 15. listopadu 2013

Zahálka: Šedá sedmdesátá (Divadlo Na zábradlí)


Divadlo duté na poklep
 
Před časem jsem tu psal o tom, jak je někdy příjemné vyrazit na nějakou očekávanou událost až potom, co všichni napsali, že je zklamala. V případě Šedých sedmdesátých mi to ani trochu nepomohlo: jistě, Mikulášek je pořád divadelně šikovný a nápaditý tvůrce, ale už dlouho se mi to všechno nezdálo tak zbytečné jako tady.

Když tu o téhle inscenaci psal Vladimír Mikulka, dostal (mimo jiné) vynadáno, že nerespektuje právo tvůrců na vlastní pohled na danou dobu. Můj divácký problém s Šedými sedmdesátými spočívá přesně v tomhle: celý večer jsem se usilovně snažil, ale prostě nemám ani šajna, co přesně si Dora Viceníková s Janem Mikuláškem o sedmdesátých letech myslí, tedy krom toho, že to asi nebyla příjemná doba. V první části de facto opakují postupy (zejména) z Buržoazie, Europeany a Gottlandu, aniž by se jednotlivé skeče v drtivé většině případů k sedmdesátým letům nutně vztahovaly: co mají konkrétně s nimi společné žertovně doslovné realizace úsloví o zlatých českých ručičkách a o opíjení rohlíkem? A opravdu se český lev porcoval a pojídal jen právě v sedmdesátých letech? A co ty husitské chorály - ty už by mi dávaly víc smyslu v letech padesátých, když už. Jedna fotka Husáka prostě téma neudělá - a zbytek je zvláštně misantropické divadlo o tom, jak jsou na sebe lidé (obecně!) oškliví. Být to můj první Mikulášek, asi jsem podstatně nadšenější, takhle jsem se přes dobré a místy přímo výborné provedení a zábavné herce (pro mě tentokrát především Marie Spurná a Petr Jeništa) lehce otravoval.

A potom ta nešťastná Hepnarová: já si v rozporu s obecným míněním nemyslím, že by byla v inscenaci podávána jako nějaký Palach v sukních. Jenže ono by to možná bylo z čistě divadelního hlediska skoro lepší. Mně se zdálo, že je tam to téma tak nějak efektně vplivnuté, aniž by s čímkoliv kolem sebe vstupovalo do souvislosti a aniž by bylo patrné, co si o tom máme myslet: zkrátka si, milý diváku, nějak poraď. A tak nějak na mě působil celý večer: jako divadlo s velice efektní vizáží, ale na poklep jaksi duté.

Jistě: pohybujeme se stále v nejvyšší divadelní lize - ale to s sebou taky nese nejvyšší nároky. Duo Mikulášek-Viceníková se v Praze uvedlo s inscenací, která je podle mě s velkým náskokem jejich nejhorší. Nepochybuju, že zase bude líp, ale každopádně už mě dlouho nic takhle moc nemrzelo.

Více info o inscenaci zde.

1 komentář :

  1. a proč by vlastně měla inscenace něco vypovídat o sedmdesátých letech? Protože se tak jmenuje?

    OdpovědětSmazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme