Představuji si vznik Vajdičkovy inscenace následujícím způsobem: na začátku byl dán žánr a téma - autorské vzory, které je představují (Čechov, Allen) -, možná byly k dispozici i nějaké povídky (neboť dialogy, které postavy v inscenaci vedou, jsou intelektuálně sofistikované); byla určena charakteristika postav (mírně "vychýlené", neurotické) a během zkoušení byly vymýšleny paradoxní a poněkud absurdní situace, které herci rozvíjeli; a v příhodnou chvíli byl proveden dramatický obrat, aby vznikající tvar zvážněl a poskládal se do jistého smysluplného celku.
Co chci říct: Vzkříšení pracuje s tím, co má Dejvické divadlo "nahráno"; se všemi Racky, Ucpanými systémy či Záseky, které má či mělo na repertoáru; a majíc s nimi dlouholeté zkušenosti, pracuje s nimi, s jakožto stavebními kameny, zcela suverénně. Herci - tentokrát zvláště ženská část (Issová, Žádníková, Holcová) plus Pavel Šimčík - hrají opravdu výtečně; vycházejíce z typizovaných figur, dokážou jim, při suverénní souhře, "popustit uzdu", "vyhrát" je různé mikrosituace, z nečekaného úhlu tím odhalujíce jejich charaktery (přitom je, kvůli drobným odbouráváním se během představení, patrné, že s figurami dále pracují, že improvizují).
Jen se mi zdá, že inscenace jako by byla pouhým "vygenerováním" toho všeho. A že pokud by byly v úvodu zadány jiné "parametry", vzniklo by určitě také něco takto suverénního, ale zase jen jaksi "odvozeného".
Tvar Vzkříšení mi přijde málo strukturovaný; je v něm na můj vkus příliš "vaty" (dialogických odboček, situačních žertů), dialogy jsou častokrát o něco delší než by bylo vhodné.
Pokud bych to měl říct velkými slovy: inscenaci jako by scházel nějaký původní. originální úběžník a nějaká pevnější autorita, která by inscenaci měla více v hrsti.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme