Když před časem inscenoval Břetislav Rychlík v Pardubicích Konec masopustu, jednalo se o jeden z nejvýraznějších počinů Východočeského divadla za posledních několik let. Připravovaný Kalibův zločin (Rychlík se kromě režie podílel i na dramatizaci Raisova románu) tak vzbuzoval velké naděje.
Nová inscenace je ale dost problematická. Největší podíl na tom má inscenační úprava, která nepochopitelně upozadila manipulátorskou postavu Kalibova švagra Smrže (hraje ho Ladislav Špiner), jenž kvůli vidině zisku Kalibova statku podporuje rozepře mezi statkářem Kalibou a jeho ženou Karlou s tchyní Boučkovou. Smrž byl redukován na pouhého žoviálního dohazovače ve scéně námluv, poté se skoro úplně vytratil. Paradoxně se tak podařilo z inscenace odstranit to, co je v Raisově románu dnes nejvíce aktuální. Dynamika partnerských vztahů se za ty roky možná změnila, ale zištná manipulace nebo soudy o majetek v rámci vlastní rodiny jsou věci, které budou divákům blízké i dnes.
Jasné není ani to, proč jsou herci vedeni k tak odlišným přístupům ke svým rolím. Někteří hrají své postavy civilně (třeba Martin Mejzlík coby Kalibův otec), další střídají civilnější rovinu s výraznou expresí během výbuchů emocí (Jana Ondrušková jako Karla nebo Romana Chvalová v roli Boučkové) a jiní zas sahají k vyložené nadsázce (Špiner jako Smrž nebo Alexandr Postler v úloze Boučka). Největší pozornost na sebe pochopitelně strhává Milan Němec v roli Vojty Kaliby, jenž dokazuje, že v něm pardubické divadlo má mimořádně tvárného herce. Jeho Kaliba je člověk extrémně plachý, až se zdá, že už ani nejde o pouhou nesmělost, ale nějaký vážnější psychický problém. Dnes by ho jeho okolí hnalo k psychoterapeutovi, tehdy si musel se svými pocity poradit sám. Jeho neúspěch režisér Rychlík ještě zveličil tím, že se v pardubické inscenaci stává Kaliba oproti knižní předloze vrahem dokonce dvojnásobným.
LUKÁŠ DUBSKÝ
Recenze vyjde v Pardubickém deníku
více informací o inscenaci zde
foto Ondřej Bouška
Nová inscenace je ale dost problematická. Největší podíl na tom má inscenační úprava, která nepochopitelně upozadila manipulátorskou postavu Kalibova švagra Smrže (hraje ho Ladislav Špiner), jenž kvůli vidině zisku Kalibova statku podporuje rozepře mezi statkářem Kalibou a jeho ženou Karlou s tchyní Boučkovou. Smrž byl redukován na pouhého žoviálního dohazovače ve scéně námluv, poté se skoro úplně vytratil. Paradoxně se tak podařilo z inscenace odstranit to, co je v Raisově románu dnes nejvíce aktuální. Dynamika partnerských vztahů se za ty roky možná změnila, ale zištná manipulace nebo soudy o majetek v rámci vlastní rodiny jsou věci, které budou divákům blízké i dnes.
Jasné není ani to, proč jsou herci vedeni k tak odlišným přístupům ke svým rolím. Někteří hrají své postavy civilně (třeba Martin Mejzlík coby Kalibův otec), další střídají civilnější rovinu s výraznou expresí během výbuchů emocí (Jana Ondrušková jako Karla nebo Romana Chvalová v roli Boučkové) a jiní zas sahají k vyložené nadsázce (Špiner jako Smrž nebo Alexandr Postler v úloze Boučka). Největší pozornost na sebe pochopitelně strhává Milan Němec v roli Vojty Kaliby, jenž dokazuje, že v něm pardubické divadlo má mimořádně tvárného herce. Jeho Kaliba je člověk extrémně plachý, až se zdá, že už ani nejde o pouhou nesmělost, ale nějaký vážnější psychický problém. Dnes by ho jeho okolí hnalo k psychoterapeutovi, tehdy si musel se svými pocity poradit sám. Jeho neúspěch režisér Rychlík ještě zveličil tím, že se v pardubické inscenaci stává Kaliba oproti knižní předloze vrahem dokonce dvojnásobným.
LUKÁŠ DUBSKÝ
Recenze vyjde v Pardubickém deníku
více informací o inscenaci zde
foto Ondřej Bouška
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme