Mikulka: Letní Letná 2018 (Bêtes de foire)

Hezkou tradicí posledních ročníků Letní Letné je účast komorních souborů, které doplňují velké headlinové produkce. Letos to bylo francouzské duo Petit théâtre de gestes - Bêtes de foire s inscenací Bêtes de foire. Mimochodem, stejně jako v inscenaci Bestias došlo i tady na krotitelské mezihry: kapesnímu měřítku ovšem odpovídal malý černý pudlík.

Titul znamená, pokud tomu francouzskému sousloví dobře rozumím, něco jako „Hříčky přírody“, což je lehce zavádějící. Diváci se spíš ocitnou v ošuntělém, vyšisovaném a spoře nasvíceném prostoru, naznačujícím cosi hororového. Tomu ostatně nasvědčuje úvod, ve kterém si přísně vyhlížející dáma měří publikum podezíravými pohledy, zatímco její partner významně zaváže vchod. Dál už ale probíhá docela sympatická, i když vcelku očekávatelná posmutnělá klaunérie s vážnou tváří, doplněná výstupy několika mechanických loutek, netradičním žonglováním (míčky se při něm spíš kutálejí a poskakují) a také akcemi výše zmíněného pudla. Jejich zábavnost spočívá hlavně v tom, že se pes do akcí moc nehrne – spíš s otráveným výrazem polehává tam, kam byl zrovna donesen.



Elsa De Witte et Sokha důsledně drží přísný výraz, posedává za šicím strojem, pouští hudbu a při tom všem tak trochu komanduje Laurenta Cabrola, který kromě zmíněného žonglování zaujme polykáním pingpongových míčků nebo spoustou kosých pohledů a křivých grimas. Jako bonus přihodí Elsa De Witte dva taneční výstupy: v prvním animuje mechanickou dvojici, ve druhém si obě figury doslova „oblékne“ a předvede číslo, při jehož sledování se skoro nechce věřit, že základem dvou pohybujících se postav je jediná skutečná lidská bytost.



Bêtes de foire nepředstírají žádný příběh nebo poselství, zůstávají u atmosféry, do které úplně samozřejmě, bez spěchu a vlastně i bez velkého překvapení vplouvají jednotlivá nostalgicky groteskní čísla. Výsledkem je zhruba hodinové představení, zábavné a milé, byť třeba ne úplně strhující.

Více informací zde