úterý 12. října 2021

Švejda: Smrtholka (A studio Rubín)

A studio Rubín pokračuje ve svém programu "hovoříme o všedních věcech (jako jsou mateřství, vyhoření, stáří, a hlavně a především partnerské vztahy) očima dnešních mileniálů (nejlépe) prostřednictvím adaptací literárních (i jiných) děl" a nejnověji uvádí - v autorském přepisu Dagmar Fričové a režii Lucie Ferenzové - oceňovanou prózu Lucie Faulerové Smrtholka.



Tvůrčí metoda divadla, která už se pomalinku stává šablonou, zůstává: kondenzovaně, nadupaně a odlehčeně podané "tlachání" (s četným výskytem hlášek) v malém (zde tříčlenném) hereckém obsazení za doprovodu živé hudby, pod nímž probublává (a nakonec se ve správný čas prosadí) vážné téma - zde (tak jako v předchozím titulu Rubínu, Osobním Fudži) sebevraždy, kterou spáchá sestra hlavní "emo" hrdinky.
Příznám se, že román Lucie Faulerové jsem nečetl, nevím tedy, jaký je v inscenaci díl předlohy a jaký vklad Fričové s Ferenzovou. Na můj vkus se provedení až příliš nebezpečně blíží "červené knihovně", "dívčímu románu", kdy vážné téma, trable hlavní hrdinky,  je sice zřejmé, není ale dostatečně pevně a přesvědčivě hlouběji ukotvené - spíš se tu jenom tak "bruslí" emocemi a vzdycháním nad těžkostmi života.
Anita Krausová hraje uvěřitelně ústřední mladou ženu (dívku), Martina Jindrová má (podobně jako ve Zlém jelenovi u Depresivních dětí) dobře odpozorovanou dnešní cool holku, Petr Reif (též v roli hudebníka) produkci "jistí zezadu", jak už jsem napsal: jde o inscenaci, která odsýpá, která se s tím "nesere" - ale přeci jen: jde asi o "nejpopovější" kus v repertoáru Rubínu z poslední doby.
Premiéra 30. září 2021. Více informací o inscenaci zde.  

Žádné komentáře :

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme