Jak je u Massiniho zvykem, hra má celkem složitou kompozici. Epické vyprávění autor kombinuje s dialogy či filozofickými promluvami, typické jsou ostré změny tempa a repetitivnost replik i situací. Dějová výstavba hry mi ale příliš neseděla. V první části je totiž divákům představena čtveřice maďarských vědců, kteří se na vývoji bomby podíleli, ale jejichž jména nejsou v širokém povědomí. Teprve na začátku druhé poloviny se na scéně objevuje Oppenheimer a celá druhá část inscenace se točí kolem něj. Postavy, o nichž se hrálo v první polovině, se naopak stávají jen jakýmisi statisty a s jejich osudy a názory se pracuje už jen hodně povrchně. Člověka tak napadá, zda byla ona důkladná expozice opravdu nezbytná.
Režisér Lang naštěstí dokáže dobře pracovat s různými narativními postupy, a daří se mu tak udržet diváckou pozornost téměř po celou dobu více než tříhodinového představení. Nicméně pár hluchých míst by se tu našlo, hlavně ve druhé, meditativnější půlce.
Funkčním řešením je trojice vypravěček (Kateřina Hrdinová, Lucie Michálková a Martina Krátká), které v případě potřeby děj posouvají. Povedlo se i výtvarné a světelné řešení scény, které často sází na projekce či hru světel a stínů. Jan Teplý v roli Oppenheimera vystihnul proměnlivost geniálního vědce, který si uvědomoval konsekvence svého výzkumu a bojoval s pochybami a výčitkami svědomí.
LUKÁŠ DUBSKÝ
více zde
foto Martin Špelda
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme