Švejda: Ruka je osamělý lovec (A studio Rubín)

Švýcarská dramatička a performerka Katja Brunner v postdramatickém textu Ruka je osamělý lovec obhlíží svým svébytným a vynalézavým jazykem různé formy ujařmování ženy v dnešní společnosti. Počínaje přežívajícími stereotypy v chápání její společenské role a konče - třeba - sexuálním ponižováním a zneužíváním. Nic proti příhodným konkrétním postřehům, svým jednostranným a černobílým pohledem, paušálně odsuzujícím - ano, vytáhněme ta správná slova - odcházející patriarchální řád, ale neomylně zabředává do ideologizujícího vidění světa; příbuznost s Elfriede Jelinek se okamžitě nabízí.

Ondřej Štefaňák pak toto angažované umění pro "stejně smýšlející" režijně dotahuje, na základě principu kontrastu, do podoby agitky. Udělejme z trojice aktérek poslušné nemyslící školačky, nechme je přeříkávat všechny ty neudržitelné nehoráznosti o tom, jak má žena zejména plnit reprodukční funkci, jak se nemá zbytečně snažit o nějakou kariéru - a vyjde vám z toho jakože zábavná karikatura, která je ovšem stejného rodu jako politický humor byvšího Dikobrazu...

A studio Rubín si při svém pozorování současného světa ukrajuje notný kus krajíce. Téma - jen namátkou - sebevražd, matek na mateřské, vyhoření, péče o stárnoucí rodiče. Mám ovšem pocit, že Fričová a spol. je ne vždy dokáže dramaturgicky a inscenačně řádně ohlídat a pod jejíma rukama vznikají i pěkné nepodarky - Ruka je osamělý lovec, stejně jako předchozí, umělecky zcela nemohoucí Sweet Home Malá Strana, toho budiž důkazem. Přísnější a soustředěnější práce by myslím nebyla od věci.

Premiéra 10. února 2022.
Více informací o inscenaci zde.

Foto Patrik Borecký.