Mikulka: Ptačí sněm (Divadlo bratří Formanů)

„To je ono, tohleto nic?“

Jakožto dlouholetý příznivec Divadla Bratří Formanů to píši s opravdovou lítostí, ale nemá smysl opatrně chodit kolem horké kaše: dlouho připravovaný Ptačí sněm je s velkým odstupem nejslabší inscenace, jaké se kdy tahle jinak velmi sympatická skupina dopustila.

Tím hůř, že se nejedná jen o jakousi parametrickou změnu ve smyslu „tentokrát se to nepovedlo“ ale o vykročení úplně novým směrem. Ptačí sněm je pokus o divadlo jiného typu, než jaké bylo dosud s bratry Formany spojované: cílem je smrtelně vážná, technicky propracovaná a obsahově hlubokomyslná podívaná. Výsledkem je inscenace, která není ani zábavná ani hluboká, a především: až bolestně postrádá cokoli jako šmrnc, hravost, divadelní nápaditost, tedy všechno to, co bývalo pro Formany vždy naprostou samozřejmostí. A zřejmé je to tím víc, že ani ona slibovaná efektní podívaná není zrovna oslňující. 

V Ptačím sněmu zazní řada mouder, ale opravdu jen zazní (přečte je reprodukovaný hlas), objeví se spousta „ptačích“ tanečníků, jenže ti stráví většinu času tím, že pobíhají po jevišti nebo mezi diváky a mávají rukama, na kterých mají připevněné perutě. Panoramatická projekce je po čistě technické stránce jistě náročná, jenže co je to platné, když nenabídne nic, co by stálo za zmínku - přírodní scenérie pod letícím hejnem vyhlížejí tak banálně, že by je klidně mohla vygenerovat umělá inteligence.

Alegorický příběh ptáků hledajících svého krále (aby nakonec našli sami sebe) je vlastně jen mechanicky odvyprávěn reprodukovaným hlasem, a celé to nemastné neslané dění je neustále zaléváno polevou protivně patetické hudby. Dlouho jsem optimisticky doufal, že se to snad musí nějakým střihem změnit, otočit vzhůru nohama (jako v předchozím Deadtownu), jenže tahle inscenace se v neměnné náladě dovleče až do konce. Je to smutné, ale nezbývá, než s trochu nevěřícím údivem zopakovat jednu z ptačích replik: „To je ono, tohleto nic?“

více informací zde

foto Facebook DBF