Anatomie sebevraždy Alice Birch je formálně náročný text střídající časové i místní roviny a vyžadující prolínání či unisono promluv postav pohybujících se každá ve svém příběhu. Mariánu Amslerovi se v Rokoku podařilo všem těmto nárokům dostát.
Inscenace má své přesné tempo a nezle než obdivovat schopnost (jistě drobné momentální výjimky by se našly) udržet pozornost i výraz a přečkat momenty „čekání“ na svou – třeba i jednoslovnou – repliku bez výraznějšího drobení a ztráty napětí. |
| foto Patrik Borecký |
Zvláštní zmínku si jistě zaslouží trio hlavních představitelek, tedy Nina Fridrichová, Gabriela Míčová a Petra Tenorová, které se nenechají svést potenciální dojímavostí některých momentů a podávají své postavy ve velmi uměřené a přitom uvěřitelné poloze. (A opět: i zde lze najít drobná „zaváhání“ daná však spíše naturelem či hereckým typem jednotlivých hereček, inscenační gesto to však nijak zásadně nenarušuje.) Orientaci také vhodně napomáhá volba barevných škál kostýmů konstantní pro jednotlivé hlavní postavy i jejích okolí.
více o inscenaci
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme