Voska: Smiley (Studio DVA)

Potkali se u smajlíka

Chtěl jsem tuhle glosu začít konstatováním o nenáročné letní zábavě, ovšem představení inscenace Studia DVA Smiley ve středu 30. července na vyšehradské letní scéně nakonec nabídlo o dost intenzivnější zážitek, a to vzhledem k téměř nepřetržitému dešti. Danielu Bambasovi v roli Bruna a Jiřímu Böhmovi coby Alexovi se však díky mikroportům podařilo prosadit i přes šumění deště a šustění erárních pláštěnek, díky čemuž tato reflexe mohla vzniknout.

Text španělského dramatika Guillema Cluy v překladu Tomáše Loužného nabízí celkem prostý, ale vtipně napsaný příběh o velmi pozvolna se rodícím vztahu dvou zmíněných mužů – neurotického, trochu sebestředného intelektuála Bruna a spíše přízemnějšího, avšak o to bezstarostnějšího Alexe. Ačkoli inscenace v režii Petra Mikesky nemá dramaturga či dramaturgyni, vyloženě hluchých míst je málo (napadá mne trochu příliš dlouhý úvodní Alexův monolog) a uvolněná atmosféra snese i několik jazykových prostředků ze sféry elektronické komunikace, které už jsou možná lehce out (opravdu ještě Facebooku někdo říká fejs?). Snad jen škoda, že nedošlo k většímu příklonu k tuzemským reáliím, občasné narážky na španělský kulturní prostor nejsou vždy úplně srozumitelné, a závěr pracující s motivem červené nitě, která propojuje spřízněné duše, přece jenom sklouzává ke kýči.

Stylizace obou herců je nevtíravá, ani jedna z rozdílných postav nepůsobí přeslazeně sympaťácky. Obzvlášť Bambasův Bruno, nacházející se skoro neustále v lehce paranoidní nesebevědomé tenzi. Alex Jiřího Böhma se v kontrastu k němu vyznačuje milou bezprostředností, tím spíše, že jej jeho představitel obdařuje velmi uvolněným projevem – zejména zpočátku někdy až moc, když polyká slabiky a drmolivě spojuje slova. Přes všechny výhrady však Smiley jako oddechový titul obstojí, obzvlášť v konkurenci třeba takové Pitevny, které loni nepomohla ani bezmračná obloha a teploty letních hodnot.

VOJTĚCH VOSKA

foto web Studia DVA
více informací zde