V království ironických úletů
Jakub Škorpil se po březnové premiéře vyjadřoval o téhle inscenaci dosti rozpačitě (tady), a protože názoru svého šéfredaktora nemohu dost dobře nedůvěřovat, šel jsem na reprízu Kingdom Cum vlastně jen z povinnosti a bez valných očekávání. A bylo z toho překvapení více než milé: s takhle suverénním naplněním žánru „neuchopitelný ironický úlet“ jsem se už dlouho nesetkal. (Ve prospěch úsudku kolegy Škorpila lze ovšem uvést to, že vedle mne sedící Tomáš Suchánek viděl Kingdom Cum omylem už podruhé, a po představení prohlásil, že to byl úplně jiný kus než před půl rokem).
Inscenaci režíroval Braňo Mazúch, je však evidentní, že se jedná o kolektivní dílo všech zúčastněných. Nepřehledná koláž citací více či méně zřejmého původu, popkulturních odkazů, narážek „dovnitř party“, mouder, banálních průpovídek a čistě situačního absurdního humoru i gagů se valí sice bez zřetelných kontur, ale ve velmi dobrém tempu; propadů bylo na hodinu a půl dlouhé představení minimálně. Dámy navíc výborně zpívají. Dění rytmizují introspektivy, vyvedené pomocí obligátní projekce detailu hovořícího obličeje. Jednotliví herci v nich krátce pohovoří sami o sobě; ovšem se spoustou znejisťujícího protiřečení a především s koňskou dávkou ironie, která značně omletý postup úlevně a sympaticky zazávorkuje.
To všechno jsou však spíš vnějškové okolnosti, jakkoli důležité. Podstatné je, že inscenace je narvaná spoustou výborných nápadů (které tvůrci dovedou nonšalantně opouštět, místo toho aby to, co zabírá, ždímali až do úmoru), a vše je zahrané nejen dobře, ale také s neproniknutelnou vážností, bez sebemenšího náznaku banálního pomrkávání nebo snadných návodů k použití. Sjednocujícím prvkem jsou již výše zmíněná (sebe)ironie a cit pro absurditu, za nimiž bylo ovšem ku prospěchu věci docela často cítit pobavený komentář k nejrůznějším žhavým a tzv. obligátním tématům; samosebou nejčastěji divadelním a generačním, nikoli však výhradně. Osobně mě potěšila třeba angažovaná rytířská pasáž „Jebat feudalismus!“, abych byl konkrétní, ale podobných rýpnutí obsahuje inscenace nepřebernou spoustu.
Díky všemu popsanému to byla v DISKu podívaná, která dokázala po celou hodinu a půl překvapovat - pokud jsem občas nabyl dojmu, že začínám rozumět tomu, jak dotyčný stroječek funguje, vyvedli mě tvůrci rychle z omylu. Jinými slovy, Kingdom Cum je docela vzácný případ divadla, u kterého si po skončení představení řeknete: „tak tohle bych si klidně dal ještě jednou“.
VLADIMÍR MIKULKA
více zde
foto Mikuláš Mahr
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme