Nosorožec (Slovenské národní divadlo)
Domeček pro panenky (Plexus polaire)
Nosorožec Na Hudební scéně Městského divadla Brno uvedlo Slovenské národní divadlo v režii Júlie Rázusové Ionescovo absurdní drama Nosorožec. V prvním dějství nasazuje režisérka vysoké tempo, dialogy jsou koncipovány jako bleskurychlé výměny replik, které se prolínají a jsou doplněny množstvím zcizovacích prvků a humorných situací. Na pozornost náročný text hry to ještě více komplikuje, ale v rámci žánru absurdního divadla to příliš nevadí.
Osobně považují za nejzdařilejší druhé dějství odehrávající se v kanceláři, kde pracuje hlavní hrdina Bérenger v podání Romana Poláčika. Hra, která byla reakcí na vzestup fašismu ve 40. letech minulého století, tu nejvíce koresponduje s dneškem. Postavy řeší, zda věří v existenci nosorožců prohánějících se městem, dobře se tu ukazuje schopnost člověka odmítat očividné, pokud se to neshoduje s jeho světonázorem.
Postupně se tempo zpomaluje a důraz je přenesen na několik intimních dialogů Bérengera, nejprve s jeho přítelem Jeanem (Robert Roth) a posléze jeho novou přítelkyní Daisy (Jana Kovalčiková). Do hry se stále více vkrádá znepokojení z měnícího se světa, s nímž Bérenger není schopen bojovat, ale zároveň se mu odmítá přizpůsobit.
Rázusová ukazuje obraz společnosti, v níž se postupně vytrácí schopnost porozumění a empatie. Člověk zde čelí obtížím, jak zůstat sám sebou tváří v tvář davové hysterii. Do těchto všeobecných témat se občas prolamují odkazy na současné slovenské reálie a neutěšenou politickou situaci, což jsou věci, kterým může dobře porozumět i český divák.
Domeček pro panenky Norská režisérka Yngvid Aspeli, která působí ve Francii, nastudovala jednu z nejhranějších her Henrika Ibsena v angličtině. Inscenace kombinuje živé herce a loutky a jedná se spíš o digest, celý děj stihne převyprávět za zhruba sedmdesát minut, což jí ovšem neubírá na zajímavosti.
Režisérka vypráví příběh jako vzpomínání Nory, kterou i sama hraje. Ostatní postavy jsou ztvárněny loutkami, jež přímo Aspeli povětšinou animuje. Až postupem času získá protagonistka herecký protějšek, když roli Torvalda místo loutky převezme Viktor Lukawski.
Vzhledem k textové redukci byly mnohé motivy vypuštěny, jiné jsou jen lehce naznačeny. Oproti současné inscenační praxi neklade inscenace důraz ani na ženskou emancipaci ani na finanční gramotnost. Tenhle Domeček pro panenky je spíše surreálným snem člověka, který ztratil kontrolu nad svým životem a nevidí ze své situace úniku. Nora se ocitá ve spleti vlastních lží, které kolem sebe během let upletla. Tahle metafora je ztvárněna i scénicky – dům Helmerových se mění v obří pavučinu.
Inscenace má zřetelný hororový nádech. Už samotné obří loutky vypadají docela děsivě, hutnou atmosféru stupňují i čím dál větší loutky pavouků a vše vrcholí přízračnou tarantellou, když se herečka při tanci sama částečně mění v loutku (díky jednoduchému triku s připnutím loutkových nohou, s nimiž dokáže vzbudit reminiscenci na proslulé scény z filmu Vymítač ďábla). Přes všechnu tísnivost ale místy probleskne i subtilní humor - a celkově mi tento neobvyklý náhled na notoricky známou hru přišel velmi osvěžující a divadelně dost nápaditý.
LUKÁŠ DUBSKÝ
festivalový program zde
o Divadelním světě bude psát do SADu 4/2026 Ester Žantovská
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme