Voska: Tutti Frutti (Divadlo LETÍ)

Politické smoothie

Divadlo LETÍ používá pro své jednotlivé inscenace podobné značení, jaké známe z asijských restaurací – jedna paprička jsou jednoduše stravitelné kusy, dvě už chtějí jistou zkušenost, tři symbolizují divácky náročný zážitek. Nejnovější premiéře, Tutti Frutti v režii Ctibora Němce, byla přiřazena jedna. Sedí to přesně, a to v pozitivním slova smyslu.

Dramatik Martin Matejka, širší divadelní veřejnosti známý spíše jako dlouholetý herec Divadla v Dlouhé, je autorem hned tří krátkých her spojených do jedné inscenace. Pomerančos Rex zobrazuje lítý boj ovoce a zeleniny o vodní zdroje a vlastně i nadvládu nad světem; Bůh, v němž si pomeranč a červená řepa vjedou do kůr a natí kvůli víře (a opět také moci obecně); a Vesmírná odysea, kde sledujeme závod USA, Ruska a Evropské unie o dobytí nové planety.

Už z tohoto krátkého popisu je asi zřejmé, že inscenace postupuje od spíše implicitnější političnosti k otevřenému pojmenování současných geopolitických tahanic. Pomerančos Rex umožňuje svobodné dosazování světových lídrů do jednotlivých kusů ovoce a zeleniny, v Bohu celkem jasně rozpoznáváme Vladimira Putina s Donaldem Trumpem a ve Vesmírné odysee už se otevřeně smějeme americké sebestřednosti, ruskému imperialismu a neakceschopnosti Evropské unie. Potěšující každopádně je, že se Matejka nepouští ani do apokalyptických litanií (byť je k nim v současné době čím dál víc důvodů), ani do jednoduchého humoru založeného třeba na parodii národnostních stereotypů. Ne že by snad zeleninové půtky nasvěcovaly aktuální světové dění z nějakého tematicky zcela nečekaného úhlu, ale o něco takového tu s nejvyšší pravděpodobností ani nešlo; jsou zkrátka napsané vtipně bez ohraných karikatur hlavních mocipánů, a to není málo.

A hlavně si s Matejkovým textem velmi dobře porozuměl režisér Němec i trio účinkujících (Antonie Rašilovová, Richard Janča, Saša Stankov). Deklarovaný žánr brutální rakvičkárny byl do puntíku dodržen, během večera jsou ovoce a zelenina šmelcovány na neuvěřitelné množství způsobů, až kousky potravin létají do prvních řad a vůně se šíří ještě dál. Během uvádění jistě dojde k doladění drobných technických nesnází, jakými jsou Stankova místa nedbalá artikulace nebo Jančovo nepřesné frázování v jedné z písní. Kdyby Ceny divadelní kritiky měly kategorii „milá blbinka roku“, titul Tutti Frutti by byl můj favorit.

VOJTĚCH VOSKA

foto: Dita Havránková

více o insceaci zde