Dubský: Festival Regiony (úterý 28.6.)

Strýček Váňa (Teatr Ludowy Krakov)

Vždycky, když na divadelních festivalech mířím na inscenace her klasiků jako Shakespeare, Ibsen nebo Čechov, podvědomě očekávám nějaké hodně neobvyklé zpracování. Strýček Váňa z krakovského Teatr Ludowy je vlastně překvapivý tím, že se jedná o zcela tradiční inscenaci. Což nemyslím jako kritiku, hlavně z hlediska hereckých výkonů jde o zdařilý kus.

Dubský: Festival Regiony (pondělí 27.6.)

Ruka je osamělý lovec (A Studio Rubín)
Zkrocení zlé ženy (Divadlo pod Palmovkou)

Dubský: Festival Regiony (neděle 26.6.)

Divadlo Polárka Brno: Proces
Slovácké divadlo Uherské Hradiště: Tři sestry

Mikulka: Festival Regiony Hradec Králové 2022 (neděle 26.6.)

La Compagnie Bakelité: Hvězdná Show + Vetřelec
KALD DAMU: Lesem
ProFitArt Praha: Moetiv Caravan / Expedition Home
Divadlo Drak: Expedice: Má láska!
Slovácké divadlo Uherské Hradiště: Tři sestry

Dubský: Festival Regiony (sobota 25.6.)

Klicperovo divadlo: Na koho to slovo padne
Klicperovo divadlo: Prolomit vlny
Klicperovo divadlo: Maryša

Festivalová sobota v Hradci Králové tradičně patří průřezu repertoárem místního Klicperova divadla. Letošní vybraný trojlístek inscenací měl kvalitativně vzestupnou tendenci.

Mikulka: Festival Regiony Hradec Králové 2022 (sobota 25.6.)

La Compagnie Bakelité: Nepřátelský (Hostile)
Klicperovo divadlo: Maryša
ProFitArt Praha: Roselyne

Loni jsem zprávy z hradeckého festivalu začínal psaním o covidových potížích, rouškách v sálech, omezené večerce v Žižkových sadech a tak podobně. Letos se tohle všechno zdá být úplně zapomenuté, a nijak viditelně se tu nepřipomínají ani ošklivé věci, které se odehrávají o pár set kilometrů dál na východ. No, uvidíme. Zatím je nálada na nezávazné veselení, budu se tedy veselit. A zkusím si nenechat zkazit optimismus ani tím, že se ceny za langoš nebo klobásu ustálily na hezky kulaté stovce.

Švejda: K situaci Činoherního klubu

Činoherní klub uvedl ve stávající sezóně, první naostro pod uměleckým vedením Martina Fingera, celkem pět inscenací (pomíjím přitom v září se zpožděním premiérovanou "covidovou" inscenaci Equus): Mayenburgova Ošklivce (prem. 21. 9. 2021; rež. Braňo Holiček), Lettsovo Linda Vista (prem. 21. 11. 2021, rež. Ondřej Sokol), Shakespearova Macbetha (prem. 21. 3. 2022, rež. Ondřej Sokol), Williamsovu Kočku na rozpálené plechové střeše (prem. 19. 4. 2022, rež. Martin Čičvák) a Charmanův Večer na psích dostizích (prem. 17. 6. 2022, rež. David Šiktanc).
Co - alespoň telegraficky - o stávajícím Činoherním klubu vypovídají?

Škorpil: Všem se nám uleví (Národní divadlo Praha)

Kdybych byl viděl Všem se nám uleví autorky a režisérky Elišky Říhové na její ještě donedávna domovské scéně, totiž DISKU pražské DAMU, dokázal bych ledasco odpustit a nejspíš i pochvalně zmiňoval některé povedené momenty textu (zejména „středový“ trialog) i režie (dotažení motivu krabičky, některé mizanscény). Jenže v kontextu Národního divadla a jako řádná premiéra činohry inscenace ani text zkrátka neobstojí. A to ani jako prezentace nepochybně záslužné aktivity jménem Studio pro nové drama.

Mikulka: Manželka publikovaného básníka (Studio Hrdinů)

„A teď už tu zatracenou věc konečně napiš“

Myslím si to už dlouhá léta: Pavlína Štorková je nejnadanější herečka své generace. I když těch tzv. velkých příležitostí dostala za poslední roky až překvapivě málo. Nyní si tedy zahrála v monodramatu ve Studiu Hrdinů Sylvii Plath - a není důvod tohle přesvědčení nějak zásadně korigovat. Přestože mi inscenace Jana Horáka jako celek přišla spíš dobrá (nebo, jak se říkává, „zajímavá“) než úplně strhující.

Škorpil: Mnoho povyku pro nic (Národní divadlo Praha)

Že je humor nejlépe vážit na lékařských vahách dokazuje Mnoho povyku pro nic, poslední inscenace Daniely Špinar ve funkci šéfky činohry Národního divadla. Nejde přitom zdaleka o celkový ráz „třeskuté komedie“, jak samo divadlo inscenaci propaguje, či celkové „crazy“ naladění. Nakonec prvky odkazující k travesty show, rozbíjení divadelní iluze i komunikace s publikem jsou vlastně zábavné a jediné co jim chybí je vážnější, smutnější (však Povyk je komedie i hodně krutá a smutná) protiklad.