Varyš: Přízraky (Městské divadlo Kladno)

O komické shodě, že ve stejný den (22.3.) proběhly premiéry dvou odlišných inscenací Přízraků (v Kladně a Ostravě), a to poté, co se u nás 25 let hra neuváděla, se netřeba více rozšiřovat. Pro mě byly od začátku Fričovy Přízraky jedním z nejzajímavějších projektů sezony a byl jsem na ně notně zvědav. Po zhlédnutí mohu říct, že je to daleko silnější, než jsem čekal.

Mikulka: Přízraky (Městské divadlo Kladno)

Ibsen je dramatik, kterého mám ze srdce nerad. Snad s výjimkou Přízraků, jeho nejméně tezovité a nejméně okatě symbolické hry. Tohle parciální příměří naštěstí nepokazila ani nová kladenská inscenace Jana Friče. Ten se sice do vousatého klasika nepustil tak zostra, jak by se dalo očekávat, docela sympatickým způsobem jej však posunul směrem od klasické „konverzace na téma“ k přepjatému expresionismu. Počínaje tím, jak celá pětice protagonistů hraje (milým překvapením jsou přesné a ostré karikatury samolibě naivního pastora a cynického plebejce v podání Tomáše Petříka a Hynka Chmelaře), přes nezvykle výrazné svícení a práci se strašidelnou nebo naopak optimistickou hudbou, až po efekty v podobě škrábanců v betonové stěně, ze kterých pomalu crčí krev. O falických objektech a spoustě dýmu ani nemluvě.

Švejda: Přiznání kritikovo (Tartuffe Impromptu!)

No Bóže, tak jsem se teda splet. I kritik je jenom člověk, že jo. Prostě jsem se na toho Dobrýho Tartuffa nedíval dobře a myslel si, že je to dobrák, kterej to, co dělá a řiká, myslí upřímně a že tím jako jde Nebeský proti přirozenýmu čtení týhle postavy. Ale ne, to tak ještě jednou zhlídnete tuhle inscenaci a zjistíte, že je to stejnej hajzl jako ti ostatní, akorát rafinovanější, že Dobrý to jeho pokrytectví hraje nenápadněji, sofistikovaněji, že ho dává najevo jen v malejch detailech (jako třeba když se demonstrativně před Orgonem, když ho Damis udá, mrzačí a svým trýzněním se stylizuje do role ukřižovanýho a přitom, když se na něj Orgon nedívá, z tý role vypadává). Dobrýho pokrytectví je prostě úlisně, poťouchle až démonicky vyrovnaný – a o to je nebezpečnější.
Takže přátelé vy, kdo jste v Lidovkách 6. března četli mou recenzi nebo tady četli tohle nebo tohle (kde jsem tak vehementně diskutoval), laskavě na tyhle moje názory zapomeňte a přečtěte si ve dvojce Světa a divadla můj portrét Dobrýho, kde je to všechno správně. O.K.? O.K.   

Škorpil: Maso (A Studio Rubín)

Klimáčkovo Maso je drobná dystopická hříčka z ne až tak nepravděpodobné blízké budoucnosti. Osobně oceňuji fakt, že i když v poslední době působil Klimáček poměrně usedle, tady dává průchod nejrůznějším bizarnostem a rozehrává i temnější tóny. Že umí napsat dobrý dialog a napadnutý (tedy nikoli jen ten přímočarý) vtip asi netřeba dodávat.
Fričova inscenace v A Studiu Rubín je naopak na jeho poměry až nezvykle krotká a text místy jen celkem popisně ilustrující. Neurazí, nenaštve, nezmate, je přehledná. I tak mám ale pocit, že kdybych si Maso jen přečetl, užil bych si ho asi víc.

Varyš: Kdo se bojí Virginie Woolfové (Městská divadla pražská)

A k tzv. hereckým příležitostem ještě jednou. I když Albeeho hra Kdo se bojí Virginie Woolfové (případně Kafky, vlka, kardinála Vlka, papeže etc.) je tak pekelně vtipná, že má smysl ji uvádět i jen tak a je vlastně s podivem, že se tak neděje častěji. Asi půjde hlavně o peníze a přísné podmínky udělení autorských práv. V MDP mají "vztahovek" na reperotáru požehnaně, tak pro jednou sáhli i po jedné dobře napsané.

Varyš: Amadeus (Husa na provázku)

Vladimír Morávek režíroval v Huse na provázku Amadea, Salieriho hraje Miroslav Donutil, Amadea Martin Donutil a Konstanci Simona Zmrzlá. Co dál? Kdo by čekal kolotavý koktejl divokého patosu a ohlušujících melodií, mýlil by se tentokrát. Je to takové umírněné prostě.

Varyš: Tartuffe Impromtu! (Národní divadlo)

Národní divadlo uvádí Tartuffa: zívačka. Národní divadlo uvádí Tartuffa v režii Jana Nebeského: výtečná zpráva. Ještě lepší by ale byla, kdyby měl Nebeský v Národě na svědomí poněkud jiný titul; to se samozřejmě v pokročilé fázi zkoušení, v níž pozdně povolaný Nebeský do příprav naskočil, už měnit nedalo.

Varyš: Clivia (Komische Oper Berlin)

Geschwister Pfister konečně v Komické opeře! Aby se kabaretní trio stalo hlavní atrakcí operetní show v prestižním operním domě, který - jak se s roztomilým heslem "So ein Glück" chlubí - se  loni stal nejlepší operou roku, se tak často nevidí ani v Berlíně. Clivia je rozkošně dekadentní zábava.

Škorpil: Tartuffe Improptu! (Národní divadlo Praha)

Na inscenacích Jana Nebeského je mimo jiné fascinující jejich otevřenost nejrůznějším interpretacím. Byv kolegy vyzván nabízím tedy polovážné nahlédnutí do toho, co se také může kritikovi honit hlavou po prvním zhlédnutí Nebeského Tartuffa Improptu! Poslyšte příběh o tom, kterak se Karel Dobrý doslova vláme na jeviště Národního divadla a jakou to podivnou, nepraktickou, zhýralou a dryáčnickou rodinku tam najde.

Varyš: Alternativní dramaturgický plán činohry Národního divadla v sezoně 2014/2015

Protože jsem byl nedávno ohlášenými plány činohry ND na příští sezonu nevýslovně zklamán (pokolikáté už!), trošku jsem se zasnil, jak by to taky třeba mohlo vypadat.