Dubský: Zaráz 2026 (čtvrtek 8.1.)

Gazdina roba (Slovácké divadlo Uherské Hradiště)

Masaryk (Slovácké divadlo Uherské Hradiště)

Gazdina roba Režisér Michal Zetel se po Její pastorkyni pustil do dalšího realistického dramatu Gabriely Preissové. A vytvořil inscenaci navýsost zábavnou, která potvrzuje, že herci Slováckého divadla si umí velmi dobře poradit s výraznou stylizací.

Postavy jsou vedeny ve velké nadsázce, což od herců vyžaduje důslednost a cit pro míru, aby navzdory karikatuře nepůsobily jako pouhé figurky. Je to náročný úkol, což se celkem zřetelně ukazuje ve scéně, kde se objevuje opilý dělník Rubač, kterého ztvárnil člen jevištní techniky Jan Frolec. Nepříliš zdařile markýrovaná opilost najednou způsobí, že se zvolený koncept zadrhne. Naštěstí se takových okamžiků v této svižné inscenaci, která se hraje bez přestávky necelé dvě hodiny, mnoho nevyskytuje. Naopak je herecky velmi přesná, přičemž výraznější jsou ženské postavy (jmenovitě především Klára Ondrůšková v roli Evy a Pavlína Hejcmanová jako Mešjanovka).

Míra stylizace se v jednotlivých dějstvích liší, a to jak v hereckém projevu, tak v kostýmech. Na začátku autorka výpravy Eva Zezula oblékla postavy do reálných slováckých krojů, později mají barevně unifikované zelené šaty (zelené klíčovací pozadí tvoří také jednu z dominant scény), aby se v závěru oděly do šatů nevýrazných barev a civilního střihu.

Závěr nechává Zetel dráždivě nejednoznačný, není zřejmé, jestli Eva v souladu s předlohou opravdu spáchala sebevraždu. Gazdina roba je v tomto provedení inscenace spíše zábavná než drásavě tragická, ale přesto se z ní nevytratila podstatná témata jako sobectví a manipulace ve vztazích nebo nerovný přístup společnosti k prohřeškům jednotlivců. Pro mě osobně šlo o nejsilnější titul letošního Zarázu.


Masaryk Občas člověk navštíví představení, vůči kterému nemá žádné zásadnější připomínky a na němž je vidět spousta práce, ale přes veškerou snahu ho příliš nezaujme. A právě tohle se mi stalo při sledování muzikálu Masaryk.

Režisér Dodo Gombár vytvořil básnivé libreto, které nesleduje život prvního československého prezidenta chronologicky, ale je spíše myšlenkovou mapou odhalující prezidentův způsob uvažování a jednání. Róbert Mankovecký napsal žánrově rozmanitou hudbu s prvky rapu; ta sice nenabízí příliš zapamatovatelné melodie, ale v rámci zvoleného konceptu zní dobře.

Osobně mám s životopisnými díly trochu problém (a to nejen na divadle, ale i třeba ve filmu), protože ve snaze zachytit co největší výsek života zvolené osobnosti nutně musí být i ty nejdůležitější události extrémně zredukovány. Gombárův Masaryk tak na diváky vychrlí spoustu faktografických údajů, aniž by ovšem některou z nadhozených situací prozkoumal opravdu do hloubky. Navíc mi přišlo, že ve druhé půli inscenace trochu zbytečně utíká od muzikálové formy, když zní čím dál méně hudby, kterou nahrazuje recitace.

Na druhou stranu je třeba ocenit ohromné množství energie, které do tohoto projektu vkládají herci. Všech osm postupně ztvárňuje jak titulního Masaryka, tak ostatní postavy. Hudba se valí vpřed ve svižném tempu a beatový rytmus nedovoluje žádná zaváhání. Kromě toho si musí interpreti poradit i s neokázalou, ale náročnou choreografií a přestavbami scény, kterou tvoří různobarevná šestice koní v narážce na Masarykovo oblíbené zvíře.

LUKÁŠ DUBSKÝ

festivalový program zde (Zlín) a zde (Uherské Hradiště)