Dávno, dávno již tomu (Městské divadlo Zlín)
Starý bílý muž (Městské divadlo Zlín)
Dávno, dávno již tomu Postava Boženy Němcové v posledních letech láká filmaře i divadelníky. Ve Zlíně v komorním Studiu Z uvedli hru Františka Pavlíčka, kterou v době normalizace hrála Vlasta Chramostová jakožto bytové divadlo.
Monodramata nejsou mým oblíbeným divadelním tvarem, a tak jsem se i v tomto případě s představením nějaký čas sžíval a chvíli mi trvalo, než jsem si skrze epické vyprávění vytvořil vztah k postavě slavné spisovatelky. Tu stejně jako ostatní postavy ztvárnila Tamara Kotrbová a v textově náročné roli zdařile střídala herecké polohy – od vypjatých emocionálních scén až po ironické komentáře, jimiž glosuje nelehkou situaci vlastní postavy.
Hra nabízí kromě obligátního tématu postavení žen ve společnosti rovněž obraz útisku osobností, jež se odmítají podvolit, ze strany nedemokratického režimu a s tím spojeným ohýbáním páteře většinové společnosti. A ukazuje se, že téma, které v době vzniku hry reagovalo na tehdejší režim, stále zabírá.
Starý bílý muž Hra německých autorů, kterou zlínské divadlo uvedlo v české premiéře, se zabývá tématem současných kulturních válek, především politickou korektností, genderově neutrálním jazykem či rasismem. Dělá si přitom legraci ze zástupců obou táborů , na paškál si bere konzervatismus starší generace, která odmítá jakoukoliv diskusi, i progresivismus, jehož zastánci nechtějí nahlédnout věci v kontextu.
Problémem je, že koncept založený na hádce o nápis na stuze na pohřebním věnci, se celkem rychle vyčerpá. Autoři umí vymyslet dobře vypointovaný dialog, jenže inscenaci téměř dvouapůlhodinovou zvolená zápletka zkrátka neutáhne. Témata se tak postupně čím dál více cyklí a dění se ve druhé polovině skoro nikam neposouvá.
Časový pres, který je v replikách občas zmíněn, se do průběhy hry vůbec nepropisuje, což nejvíce vynikne v okamžiku, kdy postava faráře dává pozůstalým posledních pět minut na vyřešení jejich konfliktů, aby se pak ale na jeviště vrátila až po více než dvaceti minutách. Postavy od začátku do konce zůstávají na svých pozicích, takže chybí gradace. Výraznější vývoj lze vysledovat snad jen u postavy manažerky Aliny (Marie Vojtěchová), která se z pozice největší zastánkyně politické korektnosti přehrává do direktivní nadřízené.
Inscenace Petra Štindla je divácky celkem vděčná a divadlo lze ocenit za výběr neokoukaného textu, ale řekl bych, že právě v něm tentokrát tkví ten největší problém.
LUKÁŠ DUBSKÝ
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme