Škorpil: Zničit (Městská divadla pražská - Komedie)

 Zážitek nečtenářův
Rálišova adaptace Houellebecqova Zničit mi přinesla dva dosti rozdílné zážitky kopírující dělení inscenace přestávkou. První je politická, druhá intimní. V té první sledujeme jakési ne zcela jasné spiknutí neznámé skupiny zahlcující v předvečer francouzských prezidentských voleb veřejný prostor deepfakeovými videi i reálnými teroristickými útoky. Vidíme figurky všeznalých politických matadorů, jejich oddaných „přátel po boku“, zástupců tajných služeb i poněkud primitivní karikaturu politické marketérky.

Vedle toho se rozvíjí příběh rodiny hlavní postavy, tedy onoho ministrova pobočníka, která se rozhodne unést – bůhví vlastně proč (ano, vím z recenzí Houellebecqovy knihy, že tam to má poněkud jasnější motiv podfinancového zdravotnictví) – otce po mrtvici z nemocnice, což opět zavdává příležitost k nehezky průhledným karikaturám cynicky zaprodané novinářky, rezignovaných zdravotníků, radikalizovaného zástupce „Francie B“ a nejasným odkazům na Pána prstenů. Vše působí celkem zmatečně a nahodile a herci navíc jakoby spolehli jen na hrubě nahozené charaktery předvedené v lepším případě jaksi „na půl plynu“ v tom horším v hrubé šarži.

foto Patrik Borecký

V druhé půli je naštěstí (?) hlavní postavě diagnostikována těžká rakovina v dutině ústní a veškeré dění se soustředí k popisu jeho zápasu s nemocí a odcházení. Náhle jako by bylo tzv. „o čem hrát“, koncentruje se nejen příběh (politická linka prakticky mizí, aniž by byla jakkoli uzavřena), ale i jevištní projev. Jan Hájek s Ninou Horákovou mají opravdu krásné a jímavé mezihry nepopisně erotické i prostě lidské a i ostatním jakoby najednou bylo umožněno alespoň trochu rozehrát své postavy mimo prvoplánové črty. Jistě, zhmotněný nádor v podobě obřího kamene může připomenout vianovský leknín, ale dialog, jenž na něm Horáková s Hájkem převedou je spolu se samotným závěrem vrcholem inscenace. Nečtenář Houllebecqa se pak nutně musí ptát jaký smysl má ono úvodní (a že trvá dosti dlouho) politické hemžení – jež není o nic zajímavější ani kontroverznější než denní dávka komentářů na síti X – a zda nešlo od začátku sledovat více soukromou a až bolestivě intimní linku. Jistěže asi vzhledem k charakteru předlohy nešlo. To ale nečtenář vědět nemůže a spoléhat na jeho předsrozuměnost je ošidné.

více o inscenaci
o inscenaci bude v DADu 1/26 psát Ester Žantovská