Anglosaský divadelní kritik by o Posledním triku G. M. Jiřího Havelky napsal, že je to hodina totálního divadla, hodina eruptivní fantazie, dokonalé hravosti, hodina nakažlivé radosti z tvorby, že je to událost sezony a že je povinností každého milovníka divadla to nezmeškat. Divadlo by si to třeba dalo na plakát a bohatě by to stačilo.
Teď je mi zrovna dost líto, že v české tradici jsou takovéhle radostné výkřiky považovány za cosi hysterického a v lepší společnosti nevhodného - a tak se spokojím s věcným oznámením, že Jiří Havelka udělal v hradeckém Draku nadmíru povedenou inscenaci inspirovanou tvorbou Georgese Mélièse, že používá dokonale osvojené postupy němé grotesky a Mélièsových trikových pokusů, že k tomu má znamenité herce (v hlavních rolích Dušan Hřebíček coby zestárlý štramák Méliès, Johana Vaňousová coby jeho nerudná ošetřovatelka a Luděk Smadiš coby hlavní ďábel-smrťák, s jehož četnými klony Méliès svádí nerovný poslední boj), že to Marek Zákostelecký důvtipně vypravil přesně v duchu oněch stísněných secesních salónků z Mélièsových snímků jako Déshabillage impossible a že DVA napsali jednu z nejlepších scénických hudeb za dlouhou dobu.
Máloco mám tak rád jako ten pocit, když vylezu z divadla a musím se přiblble usmívat. Dneska se budu přiblble usmívat přinejmenším do pozdních večerních hodin. Poslední trik G. M. radno nezmeškat!
Více info o inscenaci zde.
Teď je mi zrovna dost líto, že v české tradici jsou takovéhle radostné výkřiky považovány za cosi hysterického a v lepší společnosti nevhodného - a tak se spokojím s věcným oznámením, že Jiří Havelka udělal v hradeckém Draku nadmíru povedenou inscenaci inspirovanou tvorbou Georgese Mélièse, že používá dokonale osvojené postupy němé grotesky a Mélièsových trikových pokusů, že k tomu má znamenité herce (v hlavních rolích Dušan Hřebíček coby zestárlý štramák Méliès, Johana Vaňousová coby jeho nerudná ošetřovatelka a Luděk Smadiš coby hlavní ďábel-smrťák, s jehož četnými klony Méliès svádí nerovný poslední boj), že to Marek Zákostelecký důvtipně vypravil přesně v duchu oněch stísněných secesních salónků z Mélièsových snímků jako Déshabillage impossible a že DVA napsali jednu z nejlepších scénických hudeb za dlouhou dobu.
Máloco mám tak rád jako ten pocit, když vylezu z divadla a musím se přiblble usmívat. Dneska se budu přiblble usmívat přinejmenším do pozdních večerních hodin. Poslední trik G. M. radno nezmeškat!
Více info o inscenaci zde.
Jen víc radosti z divadla do dojmů, nebojme se psát jinak. A Michal nalákal, ne, že ne! :-)
OdpovědětVymazatproč myslíš, že se to u nás nenosí?
OdpovědětVymazat