Taková rozkošná perverzitka. Veselá situační salónní komedie z konce 19. století, v níž se britský soudce dostane do nesnází vlivem nezvedeného vyženěného synka a manželky, jež by ráda byla o trochu mladší, než ve skutečnosti je, se u nás nijak zvlášť nehraje, naposledy v roce 1890. Nový překlad, jenž pořídil Jiří Josek, inscenoval v Klicperově divadle Šimon Dominik.
Přiznám, se že tento typ zábavy v divadlech úplně nevyhledávám, nicméně mě potěší, když se vytáhne něco jiného než věčně obehrávané komedie od Wilda nebo Feydeaua; navíc podobné komedie skrývají jistou míru zvrhlosti, pro jisté režijní rejdy jako stvořenou. Mimoto, pro obratného dnešního dramatika by jistě nedalo mnoho práce některé motivy, které jsou v textu hry jen naznačené, patřičně rozpracovat a poodhalit leccos z viktoriánského uvažování - to bychom se nechali unést příliš daleko. Zkrátka mám jen za to, že v dávných divadelních repertoárech je ještě skryto mnoho pokladův.
Dominikovo pojetí u Klicperů je sice razantní Fričově proměně Dámského krejčího i Fritschově Španělské mušce značně vzdálené, nicméně jasně přepálený úvod a poněkud zrychlené tempo první poloviny poskytují nemalé potěšení; ke konci už nasazení (diváků i aktérů) trochu uvadá. Vynikající Jan Vápeník jako soudce a Pavlína Štorková coby vdavekchtivá příbuzná, v drobnějších úlohách se blýsknou Miroslav Zavičár a samozřejmě Lenka Loubalová. Jen zdánlivě neškodná taškařice. Nicméně každé divadlo by s obdobným materiálem mělo zacházet opatrně a nedopřávat si ho častěji než jednou za sezonu. A ti, co s něčím podobným zacházet neumějí vůbec (ano, Divadlo na Vinohradech) by si to mělo odpustit rovnou.
Přiznám, se že tento typ zábavy v divadlech úplně nevyhledávám, nicméně mě potěší, když se vytáhne něco jiného než věčně obehrávané komedie od Wilda nebo Feydeaua; navíc podobné komedie skrývají jistou míru zvrhlosti, pro jisté režijní rejdy jako stvořenou. Mimoto, pro obratného dnešního dramatika by jistě nedalo mnoho práce některé motivy, které jsou v textu hry jen naznačené, patřičně rozpracovat a poodhalit leccos z viktoriánského uvažování - to bychom se nechali unést příliš daleko. Zkrátka mám jen za to, že v dávných divadelních repertoárech je ještě skryto mnoho pokladův.
Dominikovo pojetí u Klicperů je sice razantní Fričově proměně Dámského krejčího i Fritschově Španělské mušce značně vzdálené, nicméně jasně přepálený úvod a poněkud zrychlené tempo první poloviny poskytují nemalé potěšení; ke konci už nasazení (diváků i aktérů) trochu uvadá. Vynikající Jan Vápeník jako soudce a Pavlína Štorková coby vdavekchtivá příbuzná, v drobnějších úlohách se blýsknou Miroslav Zavičár a samozřejmě Lenka Loubalová. Jen zdánlivě neškodná taškařice. Nicméně každé divadlo by s obdobným materiálem mělo zacházet opatrně a nedopřávat si ho častěji než jednou za sezonu. A ti, co s něčím podobným zacházet neumějí vůbec (ano, Divadlo na Vinohradech) by si to mělo odpustit rovnou.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme