Tygr v tísni pokračuje ve volném cyklu inscenací, v nichž prostřednictvím příběhů autentických osobnosti nabízí pohled na výrazná historická období. Tentokrát došlo na několik postav – dnes už většinou pozapomenutých – spojených s vysíláním protektorátního rozhlasu.
Marie Nováková poskládala střípky životních příběhů do koláže, jejíž osu tvoří osud aktivistického novináře a autora propagandistických skečů Aloise Kříže. Společně s režisérkou Zuzanou Burianovou se nicméně nesnaží o přehledný a ucelený tvar: scény stylizované téměř jako klasická groteska se nepravidelně střídají s vážnějšími výjevy (někdy až na hraně patosu), objevují se citace dobových materiálů i konkrétní biografická fakta. Totéž platí pro hudební čísla, od klasického Chyťte brouka až po odpudivou antisemitskou parafrázi Pochod stoprocentních Židů.
Střípkovitost jako metoda je zároveň silou i omezením. Ticho, nahrává se! má švih, hraje se vesměs velmi slušně, představení umí být zábavné, dobře se sleduje - a zároveň není pochyb o tom, že vzdor všemu odlehčování a ironické nadsázce sledujeme výjevy z příšerné doby. Zůstane však skutečně jen u střípků, které se do celistvého tvaru nesloží ani svým základním sdělením (o „dynamice“ kolaborace a vzdoru se tu nic moc objevného neřekne), ani divadelně (v tomto ohledu nelze nesrovnávat s nedávným zážitkem z dost obdobně pojatého představení Effi Briest hamburského Schauspielhausu).
Ale abychom nebyli nespravedliví, i jednotlivosti mohou mít nespornou váhu. Jak už to tak často bývá, leckdy v momentech, kdy se inscenátoři tváří, jako že vlastně o nic moc nejde: zpěváci se dohadují (pouze a jen) o tom, jak technicky správně zazpívat antisemitský song, naivní a žertovně stylizované „ilegální vysílání“ Inky Bernáškové ("Nevěřte jim, Hitler je kretén! Židi jsou v pohodě!") skončí popravou. No a v každém případě si lze notovat s Goebbelsovým výrokem „Nic nepůsobí tak stabilizujícím dojmem jako zábava.“
O inscenaci bude řeč v ranní Mozaice ČRO Vltava v úterý 17. ledna
Marie Nováková poskládala střípky životních příběhů do koláže, jejíž osu tvoří osud aktivistického novináře a autora propagandistických skečů Aloise Kříže. Společně s režisérkou Zuzanou Burianovou se nicméně nesnaží o přehledný a ucelený tvar: scény stylizované téměř jako klasická groteska se nepravidelně střídají s vážnějšími výjevy (někdy až na hraně patosu), objevují se citace dobových materiálů i konkrétní biografická fakta. Totéž platí pro hudební čísla, od klasického Chyťte brouka až po odpudivou antisemitskou parafrázi Pochod stoprocentních Židů.
Střípkovitost jako metoda je zároveň silou i omezením. Ticho, nahrává se! má švih, hraje se vesměs velmi slušně, představení umí být zábavné, dobře se sleduje - a zároveň není pochyb o tom, že vzdor všemu odlehčování a ironické nadsázce sledujeme výjevy z příšerné doby. Zůstane však skutečně jen u střípků, které se do celistvého tvaru nesloží ani svým základním sdělením (o „dynamice“ kolaborace a vzdoru se tu nic moc objevného neřekne), ani divadelně (v tomto ohledu nelze nesrovnávat s nedávným zážitkem z dost obdobně pojatého představení Effi Briest hamburského Schauspielhausu).
Ale abychom nebyli nespravedliví, i jednotlivosti mohou mít nespornou váhu. Jak už to tak často bývá, leckdy v momentech, kdy se inscenátoři tváří, jako že vlastně o nic moc nejde: zpěváci se dohadují (pouze a jen) o tom, jak technicky správně zazpívat antisemitský song, naivní a žertovně stylizované „ilegální vysílání“ Inky Bernáškové ("Nevěřte jim, Hitler je kretén! Židi jsou v pohodě!") skončí popravou. No a v každém případě si lze notovat s Goebbelsovým výrokem „Nic nepůsobí tak stabilizujícím dojmem jako zábava.“
O inscenaci bude řeč v ranní Mozaice ČRO Vltava v úterý 17. ledna
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme