Inscenace Michala Háby je nejsilnější tam, kde jde nadoraz a kde sleduje nějaké téma. Daří se jí to především v prvé polovině, při budování vztahu Macbeth - Čarodějnice (obsazení kusu je zúženo na jednoho herce a čtyři herečky, přičemž primárně protagonisté hrají výše uvedené role). Čarodějnice jsou Macbethovými eroticky vyzývavými pokušitelkami a třeba právě scéna, kdy Čarodějnice Macbetha svádějí ke zlu - kdy jej svléknou do naha a společně s ním, na scéně (v nadsázce pojatého) "krve a spermatu", tančí na "perverzní" osmdesátkový disco hit Celebration - patří k nejpůsobivějším a nejpřesvědčivějším.
Hába ale také, zdálo se mi, musí nemálo zdolávat ten poněkud usedle působící prostor divadla (inscenaci by mnohem více slušelo syrovější prostředí), utkávat se s někdy spíš jen "markýrujícím" herectvím (přehrávající Stela Chmelová, příliš civilní a zdrženlivý Petr Pochop); a ztrácí-li i téma, jako v druhé polovině večera, a vlastně pouze jen (byť pomocí různých žánrových proměň) odvypráví příběh, inscenace pozbývá tahu a zajímavosti.
Hábovo "anarchistické" vtrhnutí do Divadla D21 zkrátka vychází jen zpola.
Recenze vyšla 25. 1 v Lidových novinách
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme