Koncept je to slibný a zrádný zároveň: usadit padesát diváků kolem dlouhého stolu a pojmout představení jako skutečnou hostinu, včetně konzumace a nutnosti jednotlivé chody naservírovat (a pak sklidit použité talíře). Což by byla ve čtyřech lidech honička asi i bez divadla, tady se to vše prolíná s bizarním rodinných příběhem, do kterého je kromě oslavence zamotaný i vzdorovitý syn, a také bratr, svádějící přímo na svatbě oslavencovu manželku (to se ovšem odehrává v minulosti).
My kluci, co spolu chodíme jsou improvizátoři, a jejich zběhlost v této disciplíně je znát: absurdních nápadů, překvapivých odboček, klaunerie i zcizovacích legrácek bylo tolik, že veškerou nezbytnou číšničinu spolehlivě unesly. Po intermezzu hraném „naslepo“ se navíc vše nečekaně překlopí do nálady téměř apokalyptické, kdy přichází - pokud jsem smysl dění pochopil správně - osudový trest za předchozí dekadentní rozmařilost a všemožné výstřelky. Jakkoli má i onen trest podobu značně bizarní, na improvizaci nebo žertování už není prostor, vše ve volném tempu a ponuré atmosféře spěje k smrťáckému finále.
Milovníkům úletů a nestandarních divadelních zážitků lze Hostinu vřele doporučit. S jednou drobnou, zcela praktickou radou. Je užitečné vzít si s sebou něco k pití, na místě se servíruje pouze jídlo. A pokud by někdo chtěl vyrazit už na jednu ze dvou listopadových repríz, stojí za zvážení termoska s něčím hodně horkým. Což myslím zcela vážně: hraje se totiž v hale Skleněnka, prostoru elegantním, jenže co do teploty vhodném spíš pro otužilce.
více informací zde
foto Michal Hančovský
o Hostině budu mluvit v Mozaice ČRO Vltava v pátek 5.11. po třetí hodině
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme