Voska: Tajný život starých lidí (Pražské křižovatky 2025)

Seniors just wanna have fun

Milá inscenační jednohubka se podávala v první večer letošních Pražských křižovatek, jež byly příznačně zahájeny v prostoru Pražská křižovatka v odsvěceném staroměstském kostele sv. Anny. Impozantní prostor obsadila po dva večery francouzská inscenace režiséra Mohameda El Khaliba Tajný život starých lidí (La vie secrète des vieux) – a s ní účinkující obdivuhodných věků.

Khalib totiž shromáždil vyprávění seniorů a seniorek o různých podobách lásky v pokročilých životních etapách a přetavil je v uvolněné divadelní setkání. Během něho je obsazení staříci a stařenky vykládají s lehkostí a takovou autenticitou, že je vlastně jedno, jestli se jedná přímo o jejich příběhy, nebo tu jsou pouze v roli interpretů a interpretek.

Pravda, líčení sexuálních zážitků především z důchodových let má občas tendenci zvrhávat se v pásmo bizarních lechtivých historek, v nichž se třeba mrkve strkají do všelijakých otvorů, jindy ale krátké monology umějí výrazněji zasáhnout. Třeba když jedna z žen, Martine, mluví o pozvolné erozi láskyplného vztahu s mužem, jemuž vlivem Alzheimerovy choroby postupně odchází paměť. Nebo když jiný účastník, Jean-Pierre, hovoří o tom, jak překvapivě pozitivní roli sehrála církev při jeho coming outu tím, že kněz promluvil do duše jeho otci, který sexualitu svého syna díky tomu přijal. Jakkoli výbuchů diváckého smíchu během představení nebylo málo, tyhle vážnější okamžiky se mnou rezonovaly o poznání více.

A vtipné prolnutí těchto dvou poloh nabídl závěr. Asistentka z domova seniorů (Yasmine Hadj Ali) se ptá všech přítomných, jak by měla podle nich vypadat ideální inscenace. Hlásí se jeden přes druhého: někdo chce píseň od Céline Dion, jiný ohňostroje, někdo zase trochu marxistických myšlenek. Mladší žena vezme všechny nápady a postaví z nich drobné závěrečné číslo, které vrcholí odvážným ohňostrojem přímo v prostorách kostela. Jako by tím inscenace říkala: když poslední přání, tak se vší parádou!

VOJTĚCH VOSKA

více zde

foto Yohanne Lamoulère
o inscenaci jsme podrobně psali v SADu 5/2024 v článku o avignonském festivalu