Dlouhá bitva o vlastní důstojnost
Po ambiciózním Zlatém městě Ivana Buraje pokračuje Divadlo v Dlouhé pod novým uměleckým vedením trochu zavedenější cestou – titulem pro řadu Krátká Dlouhá, tedy komorní inscenací uváděnou ve foyer. Útulné předsálí bývalo v této dramaturgické linii prostorem pro veselé počiny „slovenské sekce“ divadla, ale třeba i drásavější Valčík náhody v režii Michala Vajdičky. Nyní se v něm zabydlela inscenace Elišky Balog Ona je živá pojednávající o toxickém vztahu dvou žen, představovaných Evou Hacurovou a Kristýnou Jedličkovou. Podstatným rysem inscenace je skutečnost, že Hacurové postava má coby vypravěčka výrazně více prostoru, Jedličková je tu v téměř bezeslovné pozici.
Balog pro svůj debut v Dlouhé adaptovala román Pauline Delabroy-Allard Taková je Sarah, a právě v textu se nachází docela zásadní háček. Obě postavy se do sebe velmi rychle zamilují, zpočátku idylické pouto zanedlouho přejde do nepříjemně patologické roviny, kdy jedna z nich (Jedličková) vysílá své milence vyhroceně střídavé signály lásky i nenávisti, zatímco druhá (Hacurová) se všechny turbulence úporně snaží vyvažovat na svůj úkor. Vzhledem ke zvolené formě, v níž vztah sledujeme pouze očima jedné z nich, však dění začne být záhy poněkud předvídatelné, otevírá se před námi totiž pouze jediná perspektiva jednoznačné oběti soupeřící o svou integritu s jednoznačnou tyrankou. Ne že by snad takové vztahy neexistovaly; ne že by nebylo nutné před nimi varovat. Čistě divadelně ale tahle nastolená situace, postupem večera spíš prohlubovaná než rozvíjená, může i navzdory nezpochybnitelné naléhavosti časem působit dost monotónně.
Významným kladem inscenace jsou ovšem herecké výkony, jak je v Dlouhé ostatně zvykem. Po čase se výrazné příležitosti dostalo Evě Hacurové, která ji využila k detailnímu psychologickému prokreslení své postavy, procházející vývojem od bláznivé zamilovanosti přes úzkostlivou staženost až po efektní závěrečnou emancipaci, a ještě všechna tato stádia dokázala okořenit přesně odměřenou porcí jemně zcizujícího nadhledu. Její spoluhráčka Kristýna Jedličková se více prosazuje až ve zmíněném vyvrcholení, které z dosavadního realismu přechází v takřka hororovou scénu. Hereččina záporačka se v náročné (avšak precizně zvládnuté) pohybové i mimické stylizaci a za rudého nasvícení mění v upírku, s níž druhá žena napínavě bojuje až do vítězství a osvobozeného odchodu. Nakonec tedy z nejnovější premiéry Krátké Dlouhé vysvítá naděje, že z vysávajících vztahů lze přes všechny bolestné peripetie nakonec vystoupit – ale je na to potřeba hodně času a energie.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme