Mikulka: Letní Letná 4 (Losers Cirque Company: Kolaps)

Loseři jsou (na rozdíl třeba od Putyky) sympatičtí v tom, že si na nic nehrají, nepředstírají nedozírné hlubiny a drží se primárně toho, co je jejich hlavní silou, to jest „obyčejné“ akrobacie, tu a tam doplněné rozehráváním vcelku jednoduchých situací. V Kolapsu mi však dlouho chybělo ono nezbytné „něco“, které by dokázalo strhnout (nebo alespoň zaujmout, pokud bychom nechtěli být maximalisty). Jistě, objeví se řada hezkých triků z oboru pozemní akrobacie, salta, pyramidy, pohazování dámami, ale nic natolik dechberoucího, aby to stačilo samo o sobě. Tím spíš, že je tu taky spousta pseudotaneční vaty, banálních projekcí či poněkud protivně unylé ambientní hudby. Efektní svícení nemůže zachránit všechno.

Mikulka: Silvrr - plavba psychomagická (Theaterr na lodi Tajemství)

Někdy je to jasné, ale leckdy taky ne. Po některém hodně nepovedeném představení nemusí být vůbec snadné ujasnit si, v čem vlastně vězel ten největší průšvih, v čem onen nešťastný pokus o divadlo selhal nejvíc. V případě Silvrru se sešlo problémů docela dost: počínaje zimou, za kterou tvůrci nemohli, přes skoro dvouhodinovou stopáž, kterou nedokázali naplnit rozumným obsahem, až po nepříjemně působící srážku převelikých ambicí s poněkud ochotnicky vyhlížejícím provedením.

Čumba: l'Amfiparnaso (Victoria Ensemble na lodi Avoid)

Sláva Parnasanům!

Jmenuje se to radost z hudby a začíná se to opět rozlézat po Čechách i Moravě. Vyznačuje se to tím, že na to nikdo nechodí, v novinách se o tom prakticky nedočtete, v televizi to neuvidíte, odehrává se to nezávisle na tom, co se děje byť i jen dvě stě metrů kolem. Přítomní se s tím však nikdy nesmíří a dělají vše, co je v jejich silách, ba někdy i víc. Během posledního srpnového večera se to vše odehrálo v centru hlavního města. Na lodi.

Mikulka: Letní Letná 3 (Collectif Malunés: Forever hapily, La Putyka: Hit, tell the difference

Nedělní výprava na Letnou přinesla dva dost odlišné zážitky. Odpolední absurdně pohádková inscenace Forever hapily… belgického Collectif Malunés byla skvělá, jedno z nejlepších novocirkusových představení, jaké jsem za poslední léta viděl - a to jak po artistické, tak po divadelní stránce. Je veliká radost, když se to takhle obojí sejde. A večer snaživý, leč hodně nijaký česko-rwandský projekt Hit, tell the difference od La Putyky. O Malunés jsem napsal podrobněji na aktualne.cz, takže se zde bohužel rozepíši jen o té slabší půlce.

Mikulka: Letní Letná 2 (Escarlata Circus: Devoris Causa, Cirque Alfonse: Barbu)

Je docela zajímavé sledovat, jak může zestárnout i nový cirkus, tedy disciplína ze samé podstaty věci „mladá“. Včera jsem tu psal o Atelieru Lefeuvre & André, což jsou dva solidní pánové ve středních letech, dnes jsem byl na katalánském duu Escarlata Circus, které cíleně pracuje s imidží postarších manželů. I když by se na to dalo podívat z trochu jiného úhlu a věnovat se druhdy oblíbené recenzentské kratochvíli, totiž úvahám, jestli lze kuchařsko-loutkovou show Devoris Causa označit za skutečný cirkus nebo to bylo úplně obyčejné divadlo. Přimlouval bych se spíš za divadlo, ale moc na tom nesejde. Nikde není ostatně psáno, že každý, kdo se na Letné objeví, musí povinně pobíhat po laně a metat kotrmelce, tak co.

Mikulka: Letní Letná 1 (Atelier Lefeuvre & André: 8m3)

Dva muži v bedně

Do Letenských sadů jsem se pro začátek vypravil opatrně, spíš tak na rozhýbání po delším divadelním nicnedělání. Komorní představení 8m3 Atelieru Lefeuvre & André bylo pro tento účel takřka ideální: žádná velká očekávání, ale ani zajíc v pytli, vždyť tihle dva pánové pokročilého středního věku už v Praze hráli několikrát. A je to duo veskrze sympatické, s dobře usazenou poetikou na pomezí cirkusových čísel a klaunérie s vážnou tváří. 8m3 se ovšem skládá ze dvou sólových drobniček, nejdřív hraje Didier André Chez Moi Circus a pak Jean-Paul Lefeuvre Ni Omnibus.

Mikulka: Kiosk 2017

Kiosk je fajn. Ale nesahejte na mě, prosím pěkně

Loni jsem si - coby nováček - žilinský festival Kiosk okouzleně užíval. Svéráznost téhle echt alternativní akce byla zbrusu nová a Žilina tajemně nepřehledná; spokojeně jsem se ztrácel a bonusově ze sebe udělal pitomce, který hned první den ztratí klíče od ubytovny a nemá kde spát. Letos už jsem přijel do známého, takže mě moc nerozhodilo ani když jsem od hlavního nádraží odjel městským autobusem na opačnou stranu (ono je to komplikované, stylový vlak jezdí do zastávky Záriečie jen zřídka, zato autobusů je moc a ty správné linky odjíždějí oběma směry).

Etlíková: Divadlo evropských regionů Hradec Králové (čtvrtek 29. a pátek 30.6)

DIVADLO ALFA: POHÁDKY OVČÍ BABIČKY
DIVADLO CONTINUO: MURGILA A ZORILA
DIVADELNÍ SOUBOR LŮZA: ZADLUŽENÁ PRINCEZNA
CIRK LA PUTYKA: AIRGROUND
VOSTO5: STAND´ARTNÍ KABARET
DAVID DRÁBEK: NETOPÝR
Q10: R+J

Pokorná: Divadlo evropských regionů (čtvrtek 29. 7.)

DIVADLO J. K. TYLA PLZEŇ: TALENTOVANÝ PAN RIPLEY

DIVADLO PETRA BEZRUČE: SPALOVAČ MRTVOL

Čtvrteční den festivalu proběhl tak trochu v hudebním duchu. A to i přes to, že jsem nenavštívila ani jedno hudební představení. Piano a kontrabas se objevovaly jak v odpoledne v Besedě, kde hrálo Divadlo J. K. Tyla dramatizaci Highsmithova románu Talentovaný pan Ripley, tak večer na hlavní scéně Klicperova divadla ve Spalovači mrtvol.

Mikulka: Divadlo evropských regionů (pátek 30.6.)

KLICPEROVO DIVADLO: ASANACE

Poslední festivalový den bývá v Hradci vždycky trochu rozpačitý, a letos to platilo dvojnásob. Ochladilo se, dopoledne žádná pohádka, protože děti fasovaly vysvědčení, a večer kvůli nemoci odpadlo Morávkovo Tango od Husy na provázku, na které jsem byl docela zvědavý. Náhradní možností byl Drábkův Netopýr v Klicperáku, ale na toho jsem naopak nebyl zvědavý ani trochu (rozpačitou recenzi napsala i jinak oddaná fanynka Marie Reslová, a to je co říct). Takže se můj celodenní program smrsknul na odpolední Asanaci, kterou v Klicperově divadle nastudoval Andrej Krob, a pak na nepříjemnou jízdu proti sluníčku domů.