Mikulka: Divadlo Plzeň 2020 (pátek 11. 9.)

Hadivadlo Brno: Prezidentky
Divadlo J.K.Tyla Plzeň: Middletown
Slovenské národné divadlo Bratislava: Nepolepšený svätec

Tenhle festival je opravdu svérázný. Houf orouškovaných festivalových hostů připomíná bandu desperátů připravujících přepadení bůhví čeho, a nikdo si nemůže být jist dnem ani hodinou, kdy kvůli viru něco někde zmizí. Což se v pátek docela příznačně týkalo Havelkovy bratislavské inscenace Dnes večer nehráme. Ve čtvrtek kromě již dříve zmíněných odpadlo též divadlo Feste, což dodávám spíš pro pořádek, na Sikorovo Opravdu živé interview s opravdovým Petrem Kellnerem s Petrem Kellnere jsem se nechystal tak jako tak.

Mikulka: Divadlo Plzeň 2020 (čtvrtek 10.9.)

Klicperovo divadlo: Ptákovina

První festivalový den se mi tedy zrovna moc nevyvedl. A to i když nechám stranou změnu programu v podobě zrušeného Lepage. Dobu, kdy jsem hodlal v Alfě sledovat naplánovaného Zorra jsem strávil v bouračkové koloně na dálnici, Prefaby byly beznadějně přeplněné, a než jsem to všechno vyřídil, utekly mi i buchtoloutkovské Vítězné svině, které bych s chutí viděl i podruhé.

Švejda: Perníková chaloupka (A studio Rubín)

Perníková chaloupka (čekání na lopatu) A studia Rubín je po Domovu na konci světa Husy na provázku a Koncovém světle Národního divadla již třetím autorským projektem letošního roku (o němž vím), který se věnuje umírání a smrti (a 17. září k nim přibyde ještě Happy end v hotelu Chateau Switzerland Depresivních dětí...). Téma evidentně visí ve vzduchu. Ale opět - je mi líto - jde o velký nepodarek.
Tak jako režijní obrazoborci Anna Davidová (režisérka Domova na konci světa) a Jan Frič (Koncové světlo), je i Jiří Ondra schopen vtisknout předváděnému elementární divadelnost, nabídnout silné a zábavné (odlehčující) nápady, které - když tak člověk představení sleduje, napadá ho - by se vlastně klidně obešly i bez textové doprovodu - natolik jsou významonosné.

Etlíková: Lodžie Worldfest 2020

Víkendové hýčkání památky

Jičínský objekt Valdštejnská lodžie mě okouzlil ještě předtím, než jsem se sem vydala s kamarády na třídenní festival worldmusic a divadla. Atmosféra i historie této barokní budovy je totiž velmi dramatická. Letohrádek vznikl jako součást geometricko-duchovního plánu Albrechta z Vladštejna, který byl zavražděn dřív, než projekt dotáhl do konce. Současný návštěvník všemi smysly vnímá vodorovné linie cest, které z budovy vystřelují k významným bodům v krajině a mají jí dodávat vyšší smysl. Jak konstatoval festivalový průvodce, paradoxní pravdou je, že si tato monumentální stavba nikdy nezískala důstojné místo v žádném společenském uspořádání.

Mikulka: Zlatá pláž (Divadlo Na zábradlí)

O inscenacích a divadelních hrách

Občas na to téma dojde k nedorozumění, ale jinak je to otázka dávno zodpovězená a nemá valný smysl nad ní diskutovat: vidět inscenaci je něco úplně jiného, než číst divadelní hru. Nebo jinými slovy, usuzovat z inscenace na kvality hry jako takové znamená výpravu na neobyčejně tenký led. Pokud by někdo chtěl (kolikátý už) praktický důkaz, nechť si zajde na Zábradlí na Zlatou pláž.

Etlíková: Vejšlap (Divadlo Ungelt)

Hloubka v mainstreamu

Už asi rok navštěvuji skoro každou premiéru divadla Ungelt. Když mě zval umělecký šéf Pavel Ondruch na tu první, upozornila jsem ho, že inscenace nejspíš nebudu stíhat reflektovat. Odpověděl, že to je v pořádku, a zval mě dál. Dnes přišel ten čas, kdy mám chvíli a chuť něco napsat.

Mikulka: L'âne & la carotte (Galapiat cirque, Letní Letná 2020)

Cirkus pro neslyšící

Na besedě po představení jsem se optal Lucho Smita, jestli nevidí problém v tom, že otázky, ke kterým se chce v inscenaci L'âne & la carotte (Osel a mrkev) vyslovit, formuluje pouze verbálně, místo toho, aby je nějakým způsobem vtělil do samotné produkce. S odzbrojující upřímností odpověděl, že by rád, ale že se mu to nepovedlo.

Mikulka: Voalá Station (Letní Letná 2020)

Malebná podívaná 

Letošní Letní Letná Light začala španělskou vzdušnou show Voalá Station. Hrálo se na venku na louce od devíti, na temné obloze se necelou hodinku vznášelo osm artistů, zavěšených na vysokém hydraulickém rameni, a doprovázela to trochu nabubřelá hudba napůl z playbacku, ale zato s živou zpěvačkou a harmonikářem.

Mikulka: My se neznáme (Pomezí)

Kolem Grébovky

Tak daleko od „normálního“ divadla se ještě spolek Pomezí nedostal. Tedy alespoň na pomyslné cestě směrem k aktivitám typu LARP (což je taková zdivadelněná bojovka, chcete-li to hodně zjednodušeně). Projekt My se neznáme spočívá na osamělém putování malebnou oblastí Vršovic a Vinohrad kolem Grébovky, zpestřeném několika setkáními s herci a dalšími postavami ve formátu „jeden na jednoho“.

Mikulka: Šílený Herkules (Tygr v tísni, Antická Štvanice)

Silou na Herkula

U inscenací klasických textů je sympatické, pokud se tvůrci chtějí jejich prostřednictvím dostat k nějakému vlastnímu, současnému tématu. Ale někdy je až příliš zřejmé, jak moc se hra takovému výkladu vzpírá a jak se ten odpor nedaří překonat. Aktuálním příkladem obého je Šílený Herkules, který je k vidění v rámci pátého ročníku Antické Štvanice.