Mikulka: Zlatá pláž (Divadlo Na zábradlí)

O inscenacích a divadelních hrách

Občas na to téma dojde k nedorozumění, ale jinak je to otázka dávno zodpovězená a nemá valný smysl nad ní diskutovat: vidět inscenaci je něco úplně jiného, než číst divadelní hru. Nebo jinými slovy, usuzovat z inscenace na kvality hry jako takové znamená výpravu na neobyčejně tenký led. Pokud by někdo chtěl (kolikátý už) praktický důkaz, nechť si zajde na Zábradlí na Zlatou pláž.



Jaroslav Žváček napsal příběh, který jde docela provokativně proti duchu doby: to, že má někdo životní smůlu, že je outsider, že vzbuzuje lítost a že se cítí utlačovaný, ještě neznamená, že zároveň nemůže být bezohledný, zištný a bezcharakterní hajzlík, který si za své potíže může především sám a své okolí z nich obviňuje čistě jen instrumentálně. Nebo že se dobrá vůle pomáhat může taky zatraceně vymstít. Navlečené je to na jednoduchém komediálně paradoxním příběhu, vedeném lehkým perem, přehledně a s velmi slušným tahem až do hořkého konce.



Měl jsem scénář v ruce předem a přečetl jsem ho s potěšením. V divadle jsem pak nestačil zírat. Představení se beznadějně vleklo, chyběla energie, nápady, celé to vyhlíželo hodně neujasněně a navíc jaksi lacině. Herci (bezpochyby kvalitní) působili dojmem, že moc nevědí, co si počít, a tak dílem přehrávali, dílem mátožně naplňovali předepsané akce. Jedinou skutečně zajímavou figuru (důsledně udržovanou v dráždivé neprůhlednosti) vytvořila Kateřina Císařová ze spíše vedlejší postavy, u které nebylo tak docela zřejmé, jestli je ona dívka tak hodná, tak letargická nebo prostě jen trochu mdlého ducha.  

Inscenace to nebyla úplně a ve všem všudy beznadějná, tu a tam se herecky zajiskřilo nebo se vyloupl hezký vtip, ale v souhrnu jsem se nemohl ubránit dojmu, že sleduji sotva průměrný sitcom, do kterého někdo zapomněl přimíchat nahrané smíchy. Lze se dohadovat, že režisér Jan Prušinovský doplatil na nedostatek divadelních zkušeností, ale to by byl další tenký led; spekulacím tohoto typu je asi lépe se vyhnout. Faktem je, že z dobré hry udělal slabou inscenaci. A tak jen pro jistotu: byla by věčná škoda, kdyby Zlatou pláž jako hru pohřbilo jedno nepovedené nastudování. Dovedu si velmi dobře představit, že by na základě textu tohoto typu mohla vzniknout nejen chytrá antimoralita, ale taky divácký hit. O obé se nepochybně pokoušeli i na Zábradlí. Je sympatické, že se v tomto smyslu snaží hledat, tím se však výčet pozitiv protentokrát bohužel z větší části chýlí ke konci.

více informací o inscenaci zde
foto DNZ