Dubský: Festival Divadlo 2025 (čtvrtek 11.9.)

Tramvaj do stanice Touha (Slovácké divadlo Uherské Hradiště)
Parallax (Divadlo Proton, Budapešť)

Voska: Tragická historie magistra Jana Fausta (Divadlo Fénix)

Faust jako hledač zkratek

Navzdory dlouhatánskému názvu je faustiáda, kterou uvádí Divadlo Fénix v prostorách Divadla Kámen, docela příjemnou pětasedmdesátiminutovou jednohubkou. Vystačí si vlastně jen se dvěma hlavními postavami: Faustem Vojtěcha Franců a Mefistofelem Lucie Brychtové.

Mikulka: BRRR a SKRRR (KHWOSHCH)

Lesk a bída rapu

Příšerný název mezinárodní skupinky KHWOSHCH stojí za to si pamatovat, byť třeba jen pasivně. Pod touto hlavičkou se totiž pravidelně objevují tituly, které stojí za zhlédnutí Jakkoli je tvorba KHWOSHCHe co do stylu a žánru značně měňavkovitá, společným jmenovatelem je cosi jako handagotovský cit pro kombinaci absurdity, ironie a poetična. K hudebně loutkové Dinopeře (psali jsme o ní tady a tady), objektovému Těžkému divadlu (tady) a Louskáčkovi, vyvedenému jako zeleninový balet, nyní přibyla rapová minioperka BRRR a SKRRR, jejíž pražská premiéra se odehrála v klubu Letka. Tvůrčí tým je mezinárodní, mluví a zpívá se vesměs v angličtině.

Dubský: Argonauti (Antická Štvanice 2025)

Tradiční plenérovou akci Antická Štvanice letos reprezentuje nová hra dramaturgyně Marie Novákové, která reinterpretuje mýtus o argonautech. Na první pohled zaujme scénické řešení (hraje se v západní části ostrova poblíž bikeparku), diváci sedí ve dvou řadách naproti sobě, herci se pohybují převážně mezi nimi. Hořící ohně, blízkost aktérů i jejich familiérní komunikace s publikem vytváří až trochu spikleneckou atmosféru, jako kdyby se člověk usadil s přáteli u táborového ohně. Hučení vody z nedalekého jezu zase dobře evokuje, že se děj odehrává na lodi Argo, v níž se po letech setkávají někteří účastníci Iásonova tažení za zlatým rounem.

Voska: Argonauti (Antická Štvanice)

Terapie u ohňů

Zpětně viděno, nejslabší částí inscenace uvedné v rámci letošní Antické Štvanice je samotný úvod. Shromážděné obecenstvo si v prologu u štvanické VILY zpracuje Jakub Gottwald coby Héraklés, a ačkoli to později stejně vyjde najevo, raději už teď - když diváky a divačky vede do hracího prostoru v západní části ostrova Štvanice - svou postavu vykresluje pořádně tlustými tahy jako otravně žoviálního nadřazeného chlapáka.

Dubský: Othello (Letní shakespearovské slavnosti)

V letošní novince Letních shakespearovských slavností zůstal režisér Braňo Holiček tak trochu rozkročený mezi moderní interpretací a klasickým nastudováním. Jinakost Othella je ztvárněna pouze tetováním, více zdůrazněna je odlišnost Benátčanů, v jejichž líčení se výrazně prosazuje bílá barva. Pochmurné drama o žárlivosti režisér na mnoha místech odlehčuje drobnými vtípky, vychází to ale jen částečně. Dobře v tomto ohledu dopadly především scény s výtečnou Barborou Bočkovou v roli Jagovy ženy Emílie. Třeba použití světelných mečů zapadá do designu scény tvořené trubkovitým lešením, jinak ale působí spíš jako nahodilý nápad.

Mikulka: Letní Letná 2025

People Watching: Play Dead

To nejlepší nakonec. Kanadský soubor se vydal úplně jiným směrem než ostatní hvězdy letošní Letní Letné (žánrovou pestrost je nutno festivalové dramaturgii jednoznačně přičíst k dobru) a z inscenace na pomezí tance a akrobacie dokázal udělat podívanou bez nadsázky magickou.

Mikulka: Letní Letná 2025

The 7 Fingers: Duel Reality
Bêtes de foire: Décrochez-moi-ça

V hájemství nového cirkusu by se jen stěží našly odlišnější inscenace. Početný kanadský soubor The 7 Fingers ve velkém šapitó zaútočil na publikum bombastickou podívanou, podporovanou halasným popem pouštěným z nahrávky. Francouzské duo Bêtes de foire představilo svou záměrně vetešnicky ušmudlanou inscenaci o pár metrů dál v malém stanu a s podporou jednoho muzikanta, který střídal vrzavé housle s dětským bubínkem.

Mikulka: Letní Letná 2025

Akoreacro: Ostinato

Byl to takový vlastně docela klasický novocirkusový večer nabízející typické přednosti i problémy populárního žánru. Francouzský soubor Akoreacro prokázal skvělou techniku a vynalézavost v ryze akrobatických disciplínách, k plusům lze připočítat i hudební doprovod (přičemž se někteří účinkující předvedli v obou rolích). O poznání méně skvělé to bylo, když došlo na disciplíny rázu spíše divadelního, ať už ve snaze o legraci nebo při vytváření jakéhosi celkového příběhu, který se ambiciózně tvářil, že sleduje vývoj lidstva.

Voska: Přání (Divadlo Kalich)

Oslava na hotelu

Podle internetové anotace vznikla inscenace hry Romana Vencla Přání v režii Marka Němce přímo na tělo letošní jubilantce Janě Paulové. Oslava je to vcelku podařená, už proto, že dílčí problematické body inscenace Divadla Kalich se samotné protagonistky netýkají.