pondělí 6. února 2017

Švejda: Ovčáček čtveráček (Městské divadlo Zlín)

K zlínské inscenaci - k této bez nadsázky řečeno produkční události letošní sezony - je třeba říct především tři věci.
Ovčáček čtveráček je politicky angažovaným divadlem. Není satirou, která by střílela bez rozdílu na terč, ale inscenací, která straní; proto jsou i postavy jaksi jednoznačně rozděleny a proto i v některých momentech, kdy hovoří ti (podle tvůrců) "dobří" - Jiří Brady, Daniel Herman, dalajláma - se z ní najednou vytrácí humor a mluví se v ní zcela navážno. Je inscenací, u níž je vidět motivace i záměr autorů: těch nehorázností, které se v jeden moment na české politické scéně sešly, bylo už prostě tolik, že nebylo možné mlčet a bylo třeba nějak (umělecky) vyjádřit svůj občanský postoj.


Za druhé: Ovčáček čtveráček není pouhým kabaretem, volným sledem jednotlivých čísel, ale docela promyšleně strukturovanou prací. Inscenace sice pracuje s autentickými dokumenty, ale (a to lze říct asi až teprve nyní, kdy už tyto dokumenty informačně "vychladly", nepoutají tolik pozornost svými konkrétnostmi a lze je proto vnímat s jistým odstupem) staví nad nimi vlastně i jistým způsobem nadčasový útvar: je moralitou o jedné ne-osobnosti (Jiřím Ovčáčkovi). Tvůrci si přitom vydatně vypomohli Havlovou Zahradní slavností, z níž - jako rámec pro svou inscenaci - přebrali úvodní obraz odchodu Hugo Pludka do světa i obraz závěrečný, kdy se Hugo Pludek domů opět vrací a ve finále vede svůj pověstný monolog na téma "kdo jsem vlastně já". Ano, možná to připodobnění Jiřího Ovčáčka k Pludkově ne-osobnosti je příliš krátkým spojením (protože který mluvčí v jistém smyslu není ne-osobností, že), ono naplnění Havlova obecného konstruktu konkrétní osobností ale funguje velice dobře.
A za třetí (a nikoli v poslední řadě): inscenace není postavena pouze na slovu (jak už se tak někdy u podobných útvarů stává), ale je vybudována náležitě divadelním způsobem: počínaje některými přesně herecky vystiženými typy (opravdovu hrozivě, až démonicky působící Ovčáček Marka Příkazkého) a konče jednotlivými fórky ("recitace" k Číně loajálního prohlášení čtyř hlavních ústavních činitelů, pěvecké číslo Daniela Hůlky s dýmem apod.).
Zlínskému divadlu se zkrátka, myslím, povedl víc než zeitstück.     

Žádné komentáře :

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme