Vnímat Prokletí, aniž bychom nevzali v potaz jeho polský kontext, nemá dost dobře smysl. Frljićova inscenace je na polské reálie jednoznačně zaměřená, má sloužit k "vymítání problémů" tamní společnosti. Jde tedy o politické divadlo, u něhož, zdá se mi, mimoumělecká složka hraje stejně důležitou roli jako složka umělecká. Jako prostředek k tomuto "vymítání" slouží provokace. Provokace tu je zcela záměrná, má vyvolat reakci druhé strany (diváků; těch, kterých se předváděné problémy týkají); nemít toto na paměti, jeden by si až řekl, že je poněkud samoúčelná...
Třeba režisérovi přiznat, že je ve svém provokování důsledný, jde nadoraz: přeci jen, když vás začne herec očuchávat jako bojový pes a zblízka na vás řvát; a nebo když strčí své přirození do otvoru ve fotografii a různě si s ním hraje, chladným vás to nenechá. Je nejen důsledný, ale (nejednou) i (esteticky) sugestivní - viz závěrečný obraz s postupným zhasínáním žárovek, které skládají polskou orlici.
Co mi vadilo: režisérovo samožérství, opakovaná potřeba zmiňovat v inscenaci sebe sama (pochopitelně hlavně jako toho, kdo provokuje), a otevírání problémů nikoli jako dialogu s druhou stranou, ale s předem jasným zavrhnutím/zesměšním argumentů toho druhého (viz monolog jednoho z herců na téma přítomnosti muslimů v polském prostředí) - což je pochopitelně mnohem snažší cesta.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme