O kavárenské Maryše se šířily skoro samé dobré zvěsti, jen kolega Švejda poněkud zapochyboval, na základě výhrady, že to vlastně není Maryša, ale jen jakýsi digest. Což je svatá pravda, na žádné jemnosti v nuselském Ňákém kafi nedojde – inscenátoři vyberou pár klíčových situaci, ty víceméně vážně rozehrají a doplní žertovně ironizující, zhusta interaktivní kavárenskou oblohou. Stačí na to pouhá pětice herců plus reálně vyhlížející barman, který je, jak se postupně ukazuje, taky herec.
Myslím, že není úplně šťastné inscenátorům vyčítat, že jejich Maryše chybí leccos do šířky i do hloubky. Stejně tak by se to dalo obrátit a tvrdit, že v Ňákym kafi vlastně dokazují, že Mrštíkové přišli s hrou, která toho snese tolik, že docela dobře obstojí i v takovéto „digestové“ podobě.
Užitečnější je sledovat, jak vychází napůl vážný a napůl žertovný pokus o svérázné kavárenské site-specific divadlo. A to z docela velké části vychází, jakkoli by se našla i celá řada otazníků. Tím nejzásadnějším je paradoxně to, co představuje ústřední nápad a hlavní lákadlo: spojení tradičně vystavěného textu a toho „okolo“. Poloimprovizovaná hra na diváky, všelijaké aktualizace včetně průběžných narážek na popíjení kávy či žertovného anektování prostoru vně kavárny, to vše je samo o sobě docela zábavné a hezky provedené, k příběhu však tyhle pasáže vlastně nijak zásadně nepřispívají. Navíc to v místech, kdy je nutné překlopit kavárenskou akci do skutečné dramatické situace a stylizovaného nářečí, skoro vždy zaskřípe. Zato až nečekaně silně vyznívají momenty, kdy se doopravdy hraje, kdy herci v blízkém kontaktu s publikem, někdy dokonce přímo mezi stolky, a zdánlivě úplně civilně ony dramatické situace rozehrávají. (Takže tady se naopak volba prostředí osvědčila, abych korigoval tvrzení ze začátku odstavce).
Výborně tak vychází třeba úvodní handlířské smlouvání Lízala s Vávrou, vlídně nemilosrdné „zakleknutí“ rodičů na vzpírající se Maryšu (korunované ponižujícím převlékáním do svatebních šatů) nebo hořká ironie závěrečného posezení nad otrávenou kávou, při kterém se unavený a smířlivě naladěný Vávra pokouší dojednat s manželkou modus vivendi. Své k tomu přidá i dobře zvolené obsazení: když se vedle sebe postaví Andrea Berecková jako nezvykle křehká, dívčí Maryša a stárnoucí, prošedivělý Vávra Tomáše Petříka, je leccos jasné i beze slov. (Horší je to s Franckem, jehož „současná mladistvost“ vypadá poněkud prefabrikovaně).
Celkově však plusy převažují. Samozřejmě za předpokladu, že jste ochotni přistoupit na to, že Maryša LIVE nenabízí komplexní výklad nejlepší české klasické divadelní hry, ale jen několik průhledů (vesměs velmi dobře provedených) do jejího tvrdého světa.
Více informací o inscenaci zde
Myslím, že není úplně šťastné inscenátorům vyčítat, že jejich Maryše chybí leccos do šířky i do hloubky. Stejně tak by se to dalo obrátit a tvrdit, že v Ňákym kafi vlastně dokazují, že Mrštíkové přišli s hrou, která toho snese tolik, že docela dobře obstojí i v takovéto „digestové“ podobě.
Užitečnější je sledovat, jak vychází napůl vážný a napůl žertovný pokus o svérázné kavárenské site-specific divadlo. A to z docela velké části vychází, jakkoli by se našla i celá řada otazníků. Tím nejzásadnějším je paradoxně to, co představuje ústřední nápad a hlavní lákadlo: spojení tradičně vystavěného textu a toho „okolo“. Poloimprovizovaná hra na diváky, všelijaké aktualizace včetně průběžných narážek na popíjení kávy či žertovného anektování prostoru vně kavárny, to vše je samo o sobě docela zábavné a hezky provedené, k příběhu však tyhle pasáže vlastně nijak zásadně nepřispívají. Navíc to v místech, kdy je nutné překlopit kavárenskou akci do skutečné dramatické situace a stylizovaného nářečí, skoro vždy zaskřípe. Zato až nečekaně silně vyznívají momenty, kdy se doopravdy hraje, kdy herci v blízkém kontaktu s publikem, někdy dokonce přímo mezi stolky, a zdánlivě úplně civilně ony dramatické situace rozehrávají. (Takže tady se naopak volba prostředí osvědčila, abych korigoval tvrzení ze začátku odstavce).
Výborně tak vychází třeba úvodní handlířské smlouvání Lízala s Vávrou, vlídně nemilosrdné „zakleknutí“ rodičů na vzpírající se Maryšu (korunované ponižujícím převlékáním do svatebních šatů) nebo hořká ironie závěrečného posezení nad otrávenou kávou, při kterém se unavený a smířlivě naladěný Vávra pokouší dojednat s manželkou modus vivendi. Své k tomu přidá i dobře zvolené obsazení: když se vedle sebe postaví Andrea Berecková jako nezvykle křehká, dívčí Maryša a stárnoucí, prošedivělý Vávra Tomáše Petříka, je leccos jasné i beze slov. (Horší je to s Franckem, jehož „současná mladistvost“ vypadá poněkud prefabrikovaně).
Celkově však plusy převažují. Samozřejmě za předpokladu, že jste ochotni přistoupit na to, že Maryša LIVE nenabízí komplexní výklad nejlepší české klasické divadelní hry, ale jen několik průhledů (vesměs velmi dobře provedených) do jejího tvrdého světa.
Více informací o inscenaci zde
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme