Švejda: Europe Connexion: Evaluace kvality a etiky v evropských veřejných zakázkách (Divadlo Letí)

O hře Alexandry Badey - té kdovíkolikáté eurodramatické variaci pohádky o zlém nadnárodním kapitalismu, který všechno ovládá a požírá sám sebe a jehož pomahače (zde lobbistu) začne hryzat svědomí, načež se mu (jeho manželce) stane něco opravdu nehezkého - snad ani nemá smysl psát, natolik je to - s prominutím - pitomé, zaujala mě však režie Adama Svozila. Je totiž něčím velice typická pro určitý trend v současném českém divadle.

foto Alexandr Hudeček

Svozilova režie je svižná, splavná, "cool" - činí z textu velice lehkou, přístupnou záležitost. Její určující metodou je ironie. Ironie nikoli ale jako prostředek důmyslně ostřejšího, útočnějšího vidění, ale jako všepožírajícího, nivelizujícího zezábavnění. Shodit se dá všechno. Ano: jistě tenhle postup nějak souvisel s přetvářkou hlavního hrdiny který musí za usměvavou maskou skrývat, co si opravdu myslí; jenže tahle ironie "rozmixovala" i vážnější místa hry, včetně závěru. Po jisté chvíli už to bylo naprosto iritující.
Kdysi se stal morem českého divadla civilismus, dnes je jím tenhle druh ironie.

Premiéra 1. 2. 2019. Více informací o inscenaci zde.