Švejda: Král Oidipús (Národní divadlo)

Fričův Král Oidipús je presovaná nuda. Režisér dává Sofoklově tragédii současný nátěr i ukotvení, ale to, aby hra "tady a teď" byla něčím zajímavá, aby oslovila třeba i v té nejsvrchnější emocionální rovině, se mu nedaří.

foto Patrik Borecký

Oidipa se sborem Thébanů zpodobňuje jako kriminalistickou partu, která jde po stopách vraždy (Oidipova otce a vladařského předchůdce Láia), ale je to nápad, který se vyčerpá prakticky vzápětí, co je předveden. Diův kněz je v úvodu ukázán jako slizce uhlazený církevní (katolický) hodnostář a Kréon jako výkonný politik (premiér) - člověka napadne, že by mohlo jít (spolu s Oidipem) o aluzi na domácí mocenské trio Zeman - Babiš - Duka -, s další charakteristikou těchto postav (jakož i postav ostatních) se v dalším průběhu ale (v tomto směru naštěstí) nepracuje.Teiresia, Korintského posla a Laiova pastýře zase hrají ženy (nosí týž žlutý hábit a mají nalepené vousy) - hlubší smysl ale hledám obtíženě; přáli si tvůrci v Oidipově příběhu akcentovat roli ženy? Dominatní postavení Iokasté ve vztahu k Oidipovi a bratrovi Kreónovi by tomu mohlo nasvědčovat.
Frič nabídne několik silných vizuálních nápadů (obří kadidelnice, houpající se prostorem; rapové číslo slepecké company), jsou ale izolované, nepropojují se. Metaforický potenciál má až samotný závěr: dlouhá hra ve tmě (poté, co se Oidipús rozhodne oslepnout) a hrdinovo následné "usazení se" v obrovském měsíčním kotouči.
Frič Oidipem stvrzuje, že umí pracovat s velkým prostorem Stavovského i Národního divadla, udělat v nich v dobrém slova smyslu vizuální podívanou. Proč si ale vybral k inscenování Sofoklovu hru, mi není jasné.
Premiéra 5. a 6. prosince 2019. Více informací o inscenaci zde.
Recenze vyšla 11. 12 v Lidových novinách (k přečtení zde).