středa 11. prosince 2019

Dubský: Nepřítel lidu (MDP – Komedie)

Hábův Nepřítel lidu pro mě byl jedním z nejrozporuplnějších divadelních zážitků letošního roku. Zhruba dvě třetiny představení jsem sledoval navýsost zábavnou a nápaditou podívanou. Režisér Ibsenovu hru dekonstruoval, ponechal sice základní dějovou linii, ale tu opatřil mnoha komentáři a komentáři komentářů. Celé to navíc zabalil do kabaretního formátu s country hudebním podkresem, manžele Stockmannovy pak s ironií stylizoval do postav Pejska a Kočičky v narážce na to, že při sestavování tohoto kusu postupoval inscenační tým tak trochu, jako když postavy Čapkovy pohádky vařily dort.



Je to celé hodně eklektické a nejsem si jistý, jestli si představení dokáže pořádně užít i divák, který nezná původní hru. Ale zároveň to ani na chvíli nenudí, zcizující výstupy jsou vtipné a songy nepůsobí nepatřičně. Zásluhu na tom mají i herci, jejichž počet Hába redukoval na pět, takže některé role jsou pospojované (Hovstad s Billingem, Stockmannova manželka a dcera). Doktora Stockmanna hraje Miloslav König jako společenského suveréna, který má nepokrytou radost, když se dozví o kontaminované vodě v lázních, jelikož ho to staví do pozice jakéhosi pravdonoše, jemuž by ostatní měli naslouchat. Trochu sporný je nápad nechat hrát Königa i starostu, tedy bratra a zároveň protivníka hlavního hrdiny. V inscenaci to herec během zcizujícího komentáře své postavy vysvětluje snahou ukázat, že hlavní konflikt musí člověk vést se svým vnitřním nepřítelem.

V tomto duchu se inscenace nese zhruba hodinu, potom však přijde klíčové čtvrté dějství, které celkový dojem notně pokazí. Hába ho pojímá jako ekologickou agitku: Stockmanna nechá hlásat jeho pravdy do diváků, k Ibsenovu textu přidává i řeč ekologické aktivistky Grety Thunbergové. Předchozí kabaretní rámec je pryč, představení patřičně zvážní, aby si divák uvědomil, že tady přestává veškerá legrace. Že inscenace nese nějaký vyhraněný názor, je zcela v pořádku. Že ho podává takto plakátovým způsobem, je už horší. A vůbec nejhorší je, že to působí divadelně bezradně.

Po Stockmannově proslovu dostane divák pár minut, aby mohl nad řečeným nerušeně přemýšlet, poté se ve zkratce tak nějak „dojede“ páté dějství, ale spadlý řemen už se nahodit nepodaří. Škoda, v první půlce měl Hábův Nepřítel lidu našlápnuto velmi dobře…

LUKÁŠ DUBSKÝ

informace o inscenaci zde
foto Patrik Borecký

Žádné komentáře :

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme