Mám plechovku Starobrna a nebojím se jí použít!
Do hlediště Divadla Antonína Dvořáka jsem usedal nejistě; ostravská variace na Sluhu dvou pánů vzbuzovala spíš obavy než nadšené očekávání. A bylo z toho překvapení nadmíru příjemné. Upravovatel textu (Adam Gold), režisér (Tomáš Svoboda) i herecký soubor (v čele Petrem Panzenbergerem) předvedli přesně to slibovali: energickou a drasticky aktualizovanou verzi komediální klasiky.
Hraje se především na motivy stereotypů ostravsko–brněnsko–cikánsko–polsko-pražských, pro vtip se nejde daleko, místy se improvizuje na aktuální témata. Podstatné přitom je, že představení po celé dvě hodiny drží pohromadě a neztrácí šmrnc, tempo ani nápady (od těch v daném kontextu samozřejmých až po sympaticky absurdní). Samozřejmě, nic hlubokomyslného ani intelektuálního, ale taky ne hloupého.
Pokud by každá řachanda vyšla takhle dobře, ztratilo by to slovo pejorativní nádech. A když něco takového zvládne velký, měšťansky spořádaný divadelní dům, zaslouží si úctu dvojnásob. Tomuhle Sluhovi dvou pánů (na rozdíl od lacině podbízivé Donutilovy exhibice) divácký úspěch ze srdce přeji.
více informací tady
Foto: Radovan Šťastný
o ostravské části festivalu Dreamfactory budu psát do SADu
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme