Dejvické divadlo oslavilo třicet let od svého založení. Při té příležitosti uvedlo svůj nepravidelně uváděný program Zítra to spustíme aneb Kdo je tady gentleman, "koncertní verzi" hry Václava Havla (poprvé anonymně uvedenou ještě za totality v rámci programu Divadla Na provázku a Hadivadla Rozrazil), po kterém nicméně tentokrát místo obvyklé besedy šéfredaktora Respektu Erika Taberyho s Petrem Pithartem (a jinými osobnostmi) následovala vespolná uvolněná beseda souboru o historii divadla (přenášená on-line).
Všimněme si tentokrát pouze kontextu. Dejvické divadlo se svou mimořádnou popularitou a takříkajíc výsadním postavením v rámci současného českého divadla tu již neplní jen svou uměleckou roli, ale přesahuje k roli společenské. Stává se do jisté míry společenskou institucí. Podobně jako Erik Tabery, resp. časopis Respekt či Petr Pithart liberálně demokratickým reprezentantem našeho státu, na kterém - jak si doufejme většina lidí přeje - by měl spočívat. Dejvické divadlo hraje de facto státotvornou roli. Stává se opravdu něčím víc než "pouhým" divadlem. Něčím, s čím dnes myslím nemá poměření ani Národní divadlo.
Vyvstává ve mně přitom jedna otázka: jak v tomto kontextu diváci vlastně vnímají uměleckou tvorbu DD? Jak na ně působí? Co pro ně znamená?
Odpověď na ni nemám. Ale zajímala by mě.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme