Mikulka: Tramtárie (Divadlo Minor)

Poezii neunikne nikdo

Už jsem to tu psal u příležitosti Očí v sloup ve Studiu Hrdinů, ale není na škodu trochu se opakovat i po zhlédnutí premiéry Tramtárie v Minoru: inscenacím Jiřího Austerlitze (Adámka) bývá výrazně ku prospěchu, pokud v nich dostanou větší prostor herci. Přesně vymyšlené akce i situace díky tomu ožijí a získají další rozměr. Samozřejmě za předpokladu, že jsou herci s režisérem naladěni na stejnou vlnu - ale to, alespoň pokud mohu soudit, bývá spíše pravidlem. Konec konců, Austerlitz má relativně stálý okruh srozuměných spolupracovníků, který postupně rozšiřuje a doplňuje, často o studenty, s nimiž se jako pedagog setkává na DAMU.

Nový opus by bylo možné charakterizovat jako dětské (nebo dokonce infantilní, v tom nejlepším smyslu slova) rozvíjení linie určené tituly Skončí to ústa, Oči v sloup a 100 nejkrásnějších českých básní (tentokrát ve spolupráci s dramaturgyněmi Ivou Kopecku a Petrou Zichovou). Nonsensová poezie, často jen v podobě kratinkých útržků blíže neurčených básní, a absurdní scénické akce jsou navíc doplněny výraznou hudební složkou (na té se podílel Marek Doubrava). Jistotou je vynalézavá hravost, skvělý timing - a jak už bylo řečeno, přidávají se individuální herecké výkony, na které bylo radost se dívat.

Docela špatně se to popisuje. Tramtárie nemá žádný děj ani sdělení, je to měňavkovitá skládačka víceméně samostatných výstupů, počínaje žertovným veršováním přímo mezi diváky, přes rytmizované sjíždění po klouzačkách, dojde na „vítězství“ nad upírem, dosažené pomocí záplavy banálně optimistických rýmovaček (odtud citát v titulku), hudební čísla se vylupují z ničeho a za chvíli plynule přejdou třeba do pohybového gagu. Některé akce se vracejí jako refrén, nechybí ani spolupráce s publikem, které ochotně prozpěvuje nonsensové verše s účinkujícími, jindy se zas naprosto nečekaně objeví vizuálně silný motiv (třeba obrovská zelená nafukovací hlava) aby po pár příslovečných minutách slávy nenávratně a bez náznaku vysvětlení zmizel.

V každém případě: byla to hodinka čiré divadelní radosti, kterou lze bez váhání doporučit jak dětem, tak jejich dospělým.

více informací zde
foto web Minoru