Dubský: Malvína (Pomezí)

Divadelně rozžít architektonicky významný objekt není pro skupinu Pomezí nový úkol (detektivní Dům v jabloních úspěšně uvádí v pražské Winternitzově vile už několik let). Jejich nový imerzivní projekt se odehrává ve Volmanově vile v Čelákovicích, což je nádherně opravená funkcionalistická stavba umístěná v rozlehlé zahradě a z jedné strany ohraničená údolím Labe.

Diváky, kteří se sejdou před branou, si vezmou na povel Jindřiška Dudziaková (Agnes) s Vojtěchem Bartošem (Kristián) a zahájí představení prohlídkou zahrad. Herci v rolích průvodců domem, který Kristián už možná brzy zdědí, působí v interakci s diváky přirozeně, lehký konverzační tón místy střídají zasněné pasáže. Třetím do party je Jakub Müller, který ztvárňuje nemluvného Kristiánova bratra Seppa.

Na některých místech se z reproduktorů ozvou úryvky z novely Viktora Dyka Krysař, kterou byl celý projekt volně inspirován. Herecké interakce probíhají často beze slov, je cítit poetické a symbolistické ladění, na atmosféru místa je kladen větší důraz než na rozvíjení děje.

Jak bývá u projektů Pomezí obvyklé, divák nemůže být u všeho, některé herecké akce se odehrávají paralelně. Na rozdíl od zmiňovaného Domu v jabloních či inscenace Musí se žít jsem ale tentokrát neměl dojem, že sledováním nějaké scény přicházím na jiném místě o něco zásadního. Spíš mi některé výstupy přišly až zbytečně natahované (úvodní střet Agnes a Seppa, Seppův čajový dýchánek). Zběsilé pronásledování postav, jakého jsme svědky u jiných imerzivních inscenací, se tentokrát nekonalo, člověk měl i čas prohlédnout si vnitřní prostory skvostu meziválečné avantgardy. Ale šlo skutečně spíše o prohlídku domu; scénografie byla minimalistická, žádné pátrání po pozadí příběhu.

Malvína je obtížně uchopitelná inscenace, příběhově spíše řidší, ale v závěru nabízí silné mizanscény (Agnes v bazénu a její následná instalace do podoby sochy zdobící zahradu). Z inscenací režiséra Lukáše Brychty jsem obvykle odcházel s pocitem, že bych si je dal rovnou ještě jednou, abych poodhalil další zákoutí příběhu. U Malvíny mě frustrace, že jsem neviděl všechno, nepřepadla. A vlastně mi ten pocit docela chyběl.


LUKÁŠ DUBSKÝ

foto Lucie Volejníčková
více informací zde