A co jste viděli vy?
A ciel ouvert (neboli Pod širým nebem) je docela sympatická inscenace. Kdybych měl srovnávat, získala by mezi čtveřicí zahraničních hvězd letošní Letní Letné pomyslnou stříbrnou medaili, sice s výrazným odstupem za Bitbybit, ale zároveň o příslovečný parník před hitovkami v podání Cirque Alfonse a NoFit State Circus.
Dvojici protagonistů tvoří „silák“ Victor Cathala a akrobatka Kati Pikkarainen, doplňují je dva muzikanti a všichni bez rozdílu dokážou vystřihnout docela hezké a nenásilně působící klaunérie. Přesto tahle inscenace trochu škobrtá, a to o úplně klasickou novocirkusovou překážku. „Venkovská“ klaunerie (nechybí ani domácí ptactvo), parodie esoterické seance, efektní párová akrobacie nebo žertovné zapojení živé hudby - jednotlivosti jsou fajn, dohromady se ale moc přesvědčivě neskládají. Zmíněné složky jsou v představení spíš vedle sebe než spolu; nijak zvlášť si nepřekážejí, ale ani nepomáhají (což obzvláště vynikne v čerstvém srovnání s dokonale jednolitým Bitbybit).
A k tomu ještě jedna nepříjemnost spíše technického rázu. Polootevřený „stan“ je sice malebný, ale už dlouho jsem se nesetkal s tak divácky bezohledným prostorem. Ti, kdo měli tu smůlu, že se posadili do posledních řad, spoustu akcí úplně jednoduše neviděli (a mohla to být, hrubým odhadem, dobrá čtvrtina publika). Přitom se nejednalo o nic náhodného nebo okolnostmi vynuceného: Cirque Aïtal si buduje vlastní specifický prostor a místa je na Letné dost a dost.
více informací zde
podrobněji budeme o Letní Letné psát v SADu 5/2023
foto František Ortmann (festivalový Facebook)
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme