„Stáří je nemoc, která se dá léčit“
První inscenace „zábradláckého“ Jana Mikuláška Pod Palmovkou do značné míry navazuje na zdejší úspěšnou Ženu filmového kritika (psali jsme o ní tady). Hraje se v komorním podkrovním sále, stejné je obsazení (Barbora Kubátová a Jakub Albrecht), ironická atmosféra i občasné pomrkávání na diváky, kteří umí správně dešifrovat celou řadu popkulturních odkazů. Téma snahy o dosažení dlouhověkosti a hrozeb či bizarností s tím spojených je sice o poznání vážnější, tím si ale tvůrčí tým (spoluautorkou scénáře je vedle Mikuláška dramaturgyně Lenka Veverková) nenechává nijak zásadně svázat ruce.
Základ inscenace tvoří propletenec dvou linií: dění v čínské laboratoři, kde se bez ohledu na riziko vyvíjí lék proti stárnutí, a vztah českého ezoinfluencera s jeho obdivovatelkou a později též partnerkou. Nemá smysl popisovat konkrétní peripetie, podstatné je, že dvojice protagonistů dokáže všechny dialogy zahrát s pobavenou lehkostí, vůči divákům velmi vstřícně, nikoli však podbízivě (a opět: nelze si nevzpomenout na Ženu filmového kritika).
Jakkoli se inscenace dotýká docela hlubokých témat spojených s bojem proti stárnutí, od ziskuchtivého zneužití až po obtížně uchopitelná vědecká a etická dilemata, nenechá se nikdy stáhnout k plné vážnosti, vždy se dokáže vykroutit zlehčujícím vtipem nebo „vztahovým“ výstupem rozehraným do absurdní grotesky. Je to současně výhoda i omezení: výsledkem tohoto přístupu je velmi zábavných sedmdesát minut, nic opravdu zásadního z nich ovšem nevyplyne. Tedy alespoň pokud za zásadní sdělení nebudeme považovat třeba ironickou citaci z Věci Makropulos nebo závěrečné (záměrně) všední a protiřečící si recepty na dlouhověkost, pronášené lidmi, kteří se vysokého věku skutečně sami dožili.
Nemyslím si nicméně, že by odlehčenost byla na závadu (bez ohledu na to, jak vysoké cíle si tvůrci kladli). Pod Palmovkou zkrátka mají další komorní kus, na kterém se lze velmi dobře bavit a necítit se přitom hloupě. Takže si ulehčím práci a zopakuji to, co jsem před rokem a půl napsal v recenzi zde vytrvale připomínané Ženy filmového kritika: „…což vůbec není málo. Kolik takových inscenací je na pražských jevištích k vidění?“
více zde
foto Roman Dobeš
o inscenaci budu mluvit v Mozaice ČRO Vltava v pondělí 31.3. od 15:30
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme