S Ošklivci se v posledních letech roztrhl pytel. Inscenaci hry německého dramatika Maria von Mayenburga má na repertoáru pražský Činoherní klub a ostravská Komorní scéna Aréna, jiná se donedávna hrála v uherskohradišťském Slováckém divadle a další už se pro únorovou premiéru připravuje v olomoucké Tramtarii. V Praze ji však uvádí ještě studentský Kolektiv Horizont, dříve působící pod názvem Divadlo Fénix (o jejich faustiádě jsem pro Nadivadlo referoval zde).
Pouze pětašedesátiminutová inscenace režisérky Jolanty Lipkové a dramaturgyně Veroniky Mackové jde rovnou k věci. Vědec Lette v podání Štěpána Gajdošíka teprve ve zralém věku zjišťuje něco, co lidem v jeho okolí přijde tak samozřejmé, že mu to nikdy ani nenaznačili – je hrozně ošklivý, a proto nemůže svou firmu reprezentovat na prestižním kongresu. Dlouho tedy neváhá, podstoupí kompletní rekonstrukci obličeje, načež začne sbírat zářné pracovní i osobní úspěchy. Ovšem jen do chvíle, než tím odstartuje trend, takže postupně všichni muži v jeho okolí začnou díky stejné operaci vypadat přesně jako on.
Rozpor, zda přistoupit na společensky všeobecně přijímaný ideál krásy, anebo se mu vzepřít a zůstat svůj, lze považovat za hlavní téma inscenace Horizontu. Zvrácenost zaběhlosti jednoho určitého vzoru dobře ilustruje zejména partnerka hlavní postavy, Fanny Anežky Burdové, která svému milému s naprostou samozřejmostí a bez větších emočních výlevů metá do (údajně ošklivého) obličeje odsudky jeho nedokonalostí. Sám Gajdošík pouhou změnou hereckých prostředků přesvědčivě ztvárňuje svižný přechod od nesebevědomého introverta ke lvovi salónů a konferencí, a nakonec k zoufalé trosce uvězněné v čím dál mohutnějším zástupu mužů, kteří vypadají úplně stejně.
Dynamice titulu svědčí i rychlé a přitom divácky přehledné zaměňování identit vedlejších postav, připomínající ostatně též jiný Mayenburgův text Perplex. Kromě Burdové se v této disciplíně osvědčují také Pavla Nevyhoštěná, dobře odlišující expresivně dominantní šéfku od nejisté plastické chirurgyně, a Ladislav Pokorný, hrající různé variace záludných podivínů toužících po Lettově úspěchu. Stejně jako v případě Tragické historie magistra Jana Fausta by ovšem i tomuto sympatickému komornímu počinu výrazně prospěl lepší prostor – odtažitě chladný a akusticky velmi nevyhovující sál RockCabaret v přízemí klubu Rock Café není adresou, kam by měl člověk chuť se vracet.
VOJTĚCH VOSKA
více informaci zde
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme