Mikulka: Cirkopolis 2026 (Toute Rien, L’Homme Canon)

Kdo zaváhá, prohloupí

O zimním novocirkusovém festivalu Cirkopolis jsem tady (i jinde) psal již mnohokrát, a skoro vždycky bylo součástí textu radostné mručení nad dramaturgií, která opakovaně nabízí relativně málo známé, na první pohled třeba nenápadné, přitom ale skvělé a originální tvůrce. Letos má Cirkopolis za sebou dvě první položky a v mručení lze pokračovat: dvojice představení Tout Rien (Cie Modo Grosso) a L’Homme Canon (Rémi Luchez) se řadí k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední roky v rámci nového cirkusu viděl.

V obou případech se přitom jedná o díla spíše mimo hlavní proud žánru. Cie Modo Grosso (tedy Belgičan Alexis Rouvre) nabízí v Tout Rien bizarně poetické objektové divadlo hrané (doslova) za stolem, kdy se ze tmy vylupují úplně obyčejné objekty jako hrníčky, kameny nebo řetízky - ty se ovšem „chovají“ naprosto neobvyklým způsobem. Občas je to jemně groteskní, jindy se dějí věci, nad kterými prostě zůstává rozum stát.

Trochu jinak budují svou inscenaci L’Homme Canon klaun a manipulátor Rémi Luchez s hudebnicí Loly Calvet. Jemná a vlastně docela pomalá pohybová groteska stojí především na silném charismatu obou účinkujících, kteří jsou schopní s naprosto vážnou tváří kombinovat podivné akce, ze kterých se tu tam vyloupne kuriózní gag. Třeba když Luchez po hlavě skočí do zákulisí, ale zarazí se „ve vzduchu“ a po celou následující píseň mu absurdně vodorovně trčí zpoza výkrytu nohy, kterými po chvíli začne kývat do rytmu. Výsledkem je sebeironická a hravá klaunérie se skvělým timingem i spoustou neobyčejně zábavných poťouchlostí.

O obou inscenacích budu psát podrobně do SADu, takže teď už jen důrazné doporučení. Tout Rien i L’Homme Canon jsou ještě v průběhu tohoto týdne v Česku k vidění: dneska v Praze, potom v Ostravě a Hradci Králové. Kdo zaváhá, prohloupí.

VLADIMÍR MIKULKA

festivalový program zde
foto web festivalu
o Cirkopolis budu psát do SADu 2026/2