Jsem strašlivej upír
Když se ve spojení s divadlem řekne Drákula, člověku se obvykle vybaví muzikál s Danielem Hůlkou v hlavní roli. Na česká jeviště se však v letošní sezóně dostala také parodická činoherní verze známého upírského příběhu od americké autorské dvojice Gordon Greenberg-Steve Rosen. Konkrétní nastudování Městského divadla Brno v režii Stanislava Slováka lze pak pokládat za solidní komediální oddechovku.
Všelijaké vykloubenosti a klopotná přebíhání pěti herců a hereček mezi jednotlivými rolemi jsou hned v úvodu ospravedlněna celkovým rámováním příběhu: účinkující jsou vlastně osazenstvem blázince, kde snad pro ukrácení dlouhé chvíle hrají divadlo pod dohledem zpruzených dozorců (Robert Hamala, Jaroslav Záděra). Nadsazenost zpracování slavné látky je tu ještě podtržena drobnými regionálními narážkami, Drákula v podání Richarda Pekárka přijímá spartánské životní podmínky s odkazem na svůj dřívější pobyt v Bruntále, postavy sloužících zase hovoří přeháněnou slovenštinou (prostě jako když se Čech urputně snaží hovořit slovensky).
Obsazení vévodí právě Pekárek, jehož Drákula je okouzlujícím šoumenem s přehršlí pohybových gagů, graciézních gest a ironických poznámek. Výtečným spoluhráčem je mu Martin Mihál v roli realitního makléře Jonathana Harkera, nudného slabocha, pro nějž se excentrický upír stane životním vzorem a nakonec se přerodí v jakousi jeho kopii. Mihála si pamatuji jako velmi solidního představitele ještě školních, obvykle drsňácky vážných rolí, bylo tedy příjemné zjistit, že ani v komediálním žánru se neztrácí a ňoumovitost své postavy ztvárňuje mile sebeironicky, bez zbytečného karikování.
To se bohužel nedá vždy říct o dalších členech a členkách obsazení, brzy například dojde k nadužívání ukřičených výstupů postavy slovenského sluhy Renfielda v podání Jiřího Daniela, jemuž se daleko více daří ve věcnější poloze machistického doktora Westfeldta, kterého obdařuje přezíravým sarkasmem. Stejně tak německý přízvuk Andrey Zelové coby lovce upírů Van Helsinga je místy natolik snaživý, že docela výrazně ztěžuje vnímání toho, co postava vlastně říká. I přes tyto individuální výhrady však brněnská inscenace dokáže nenáročně pobavit – nic víc, ale také nic méně.
VOJTĚCH VOSKA
více informací zde
foto Tino Kratochvil
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme